Xerografie

Xerografický proces: 1. Nabití povrchu statickou elektřinou; 2. Vytvoření latentního obrazu osvětlením; 3. Nanesení práškové barvy (toneru); 4. Otištění na nabitý papír, odstranění náboje z papíru.

Xerografie (z řec. xeros, suchý, a grafein, psát) je suchý kopírovací proces, při němž se na polovodivé, elektricky nabité vrstvě vytvoří "latentní" obraz předlohy, na nějž se elektrostatickou silou přichytí částečky barviva (toner), otisknou na papír a tepelně fixují. Užívá se jednak v kopírkách (Xerox), jednak v laserových tiskárnách.

Historie

Fyzikální princip elektrostatického přichycení práškové barvy na izolační povrch poprvé použil německý fyzik a spisovatel Georg Christoph Lichtenberg roku 1778 ke zobrazení tvaru elektrického výboje. Praktické použití pro tisk a kopírování si dal roku 1938 patentovat americký fyzik Chester Carlsson. Postup ručního kopírování pomocí plochých selenových desek byl však velmi zdlouhavý. U nás se v 80. letech objevily polské přístroje Pylorys s touto technologií. První dobře použitelný kopírovací přístroj s otáčivým bubnem místo desky začala roku 1960 vyrábět firma Xerox, která roku 1977 také uvedla na trh první laserovou tiskárnu.

Popis

Otáčivý válec je pokryt světlocitlivou polovodivou vrstvou, která se nabije vysokým stejnosměrným napětím. Na vrstvu se promítne obraz předlohy tak, aby se náboj udržel jen na neosvětlených místech. Válec se popráší tonerem, práškovou barvou se zrníčky termopĺastického pojiva, a z osvětlených míst se prášek setře plenkou. Na povrch válce se přitlačuje papír a otištěný obraz se "zažehlí" čili fixuje teplem. Pak se válec očistí a je připraven pro další kopii.

Odkazy

Literatura

• Encyklopedický slovník. Praha: ED 1993, str. 1220

Související články

• Laserová tiskárna
• Xerox

Externí odkazy

• (anglicky) "Static Pops Pictures On Paper" Podrobný popis technologie i její historie v článku z roku 1949.

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.