Wikipedista:Markéta Křečková/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Osobní svoboda v Listině základních práv a svobod[editovat | editovat zdroj]

Osobní svoboda se řadí mezi Základní lidská práva, což jsou subjektivní veřejná práva, která jsou v České republice zaručena především ústavní Listinou základních práv a svobod.[1] Základní lidská práva jsou přisuzována každé lidské bytosti.[2]

Definice osobní svobody[editovat | editovat zdroj]

Osobní svobodu upravuje Listina základních práv a svobod a definuje ji následujícími způsoby:[3]

  1. „Osobní svoboda je zaručena.
  2. Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
  3. Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
  4. Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
  5. Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
  6. Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.“

Uplatnění práva na osobní svobodu[editovat | editovat zdroj]

Předpokladem pro uplatnění práva na osobní svobodu je živý, svéprávný a nespoutaný člověk.[4] Právo na osobní svobodu mají lidé bez ohledu na občanství, zdravotní stav či věk. Jedná se o svobodu tzv. první generace.

Zbavení osobní svobody[editovat | editovat zdroj]

Listina dále říká, že i když může být člověk zbaven osobní svobody, musí se tak dít pouze za zákonem daných podmínek. Tyto podmínky mohou vyplývat také z mezinárodních smluv a úmluv, kdy závazky mezinárodního práva jsou nadřazeny zákonům a vyhláškám českých zákonodárců.[5] Česká republika však svým občanům osobní svobodu zaručuje, a to prostřednictvím pozitivních závazků. Nesmí se tak dopouštět činů porušující osobní svobodu občanů, musí přijímat dodatečná opatření k ochraně tohoto základního práva či vykonávat dohled nad situacemi, kde je toto právo ohroženo.[6] Zároveň je osobní svoboda garantována vzhledem k zákazu otroctví, nevolnictví či jiných nucených prací a služeb,[7] svobodě pohybu a pobytu,[8] svobodě obydlí,[9] právu na ochranu soukromí a rodinného života,[10] svobodě vlastnit majetek.[11] Pokud je však jedinec zbaven osobní svobody či stíhán za trestný čin, má právo na spravedlivý proces o trestním obvinění.[12] Právo na osobní svobodu je pojímáno velmi široce, zákonem jsou však také upraveny možnosti domovní prohlídky,[13] zadržení a otevření poštovních zásilek nebo telegramů nebo odposlech a záznam telekomunikačního provozu[14] a osobní prohlídky v rámci trestního stíhání.[15] Zbavení osobní svobody v sobě nese objektivní a subjektivní prvek. Objektivním prvkem je myšleno umístění a uzavření daného člověka do určitého omezeného prostoru po určitou dobu. Subjektivní prvek je absence souhlasu s tímto uzavřením. Kromě vězení sem řadíme také všechny typy vazeb, zdravotnické detence, krátkodobá zadržení nebo zajištění v souvislosti s trestním stíháním či s výkonem policejní pravomoci a další případy detence, jež Listina výslovně neujímá, ale mají oporu v zákonech České republiky. Zadržena může být pouze osoba, která je obviněná či podezřelá ze spáchání trestného činu. Zadržení probíhá prostřednictvím policejních orgánů. Pokud se pak jedná o zatčení (cílevědomé vypátrání obviněného), předává policie do 24 hodin obviněného soudci, který vydal příkaz k zatčení. Na úvaze zákonodárce je pak kompenzace umístění člověka během trestního řízení do vazby, pokud toto trestní řízení skončí zastavením nebo zproštěním obžaloby.[16]

Omezování osobní svobody[editovat | editovat zdroj]

Omezování osobní svobody je dle § 171 trestního zákoníku definováno takto:[17]

1. Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

2. Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný trestný čin. 3. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

  • a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
  • b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,
  • c) způsobí-li takovým činem fyzické nebo psychické útrapy,
  • d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, nebo
  • e) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

4. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

  • a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
  • b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čl. 1 Listina základních práv a svobod (ústavní zákon 2/1993 Sb.)
  2. Čl. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod
  3. čl. 8 Listina základních práv a svobod (ústavní zákon 2/1993 Sb.)
  4. čl. 5, čl. 6 a čl. 7 Listiny základních práv a svobod
  5. čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky
  6. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6.
  7. čl. 9 Listiny základních práv a svobod
  8. čl. 14 Listiny základních práv a svobod
  9. čl. 12 Listiny základních práv a svobod
  10. čl. 10 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
  11. čl. 11 Listiny základních práv a svobod
  12. hl. 5 Listiny základních práv a svobod
  13. čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
  14. čl. 13 Listiny základních práv a svobod
  15. čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
  16. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6.
  17. § 171 zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník