Vranovské skály

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - chráněné území v Česku

Juliina vyhlídka - pozůstatky vyhlídkového altánu z roku 1822

Vranovské skály jsou přírodní památka, státem chráněná od roku 1991. Jedná se o skupinu pískovcových věží v katastrálním území Svébořice města Ralsko, bezprostředně u části Vranov města Mimoně na úpatí kopce Ralska se stejnojmenným hradem na Českolipsku. Jsou součástí prostoru spravovaným Vojenskými lesy a. s., dříve zde byl vojenský výcvikový prostor. Chráněná plocha má rozlohu 12,92 ha ve výši 350 až 420 m n. m. Předmětem ochrany je celý skalní komplex nad osadou Vranov[1].

Vyhlášení památky

Přírodní památku PP Vranovské skály vyhlásil Obecně závaznou vyhláškou OkÚ Česká Lípa dne 15. listopadu 1991, přidělen jí byl kód 1352.[2].

Protože na území kolem Ralska byl vojenský výcvikový prostor, nebylo území ve správě CHKO, ale (v roce 2003) v péči Ministerstva životního prostředí prostřednictvím jeho AOPK ČR - Agentury ochrany přírody a krajiny.[3].

Popis skal

Skupina skal je na jižní straně kopce Ralsko, oddělená od něj malým údolím. Je zajímavá svou světlou barvou pískovce kontrastujícího s okolními tmavými lesy. Skály mají různé barvy, od téměř bílé, žluté až cihlově červené. Jednotlivě byly před desítkami let pojmenovány Němci, přejmenovány později česky, některé zpřístupněny a opatřeny vyhlídkou. Na úpatí skal jsou četné pukliny. Některé skály jsou složeny z pískovců různých barev, složení a stáří. Skály jsou v nadmořské výšce 350 až 420 metrů a tyčí se nad osadou Vranov (ta je administrativní součást blízkého města Mimoně).[4]. Vlastní přírodní památka však leží již v katastrálním území Svébořice, které přísluší k městu Ralsko. Společně s Ralskem jsou Vranovské skály řazeny do Ralské pahorkatiny, její rozlohou větší části Zákupská pahorkatina.

Názvy skal

Nejznámější je Juliina vyhlídka či Juliina výšina (něm. Julienshöhe). Tuto skálu nechal v roce 1822 opatřit vytesanými schody, zábradlím a vyhlídkovou plošinkou hrabě Franz (František) Harting na počest své manželky hraběnky Juliany, rozené Grundemannové (1786-1866), která si toto místo velice oblíbila. Vyhlídka, kde stával dřevěný gloriet (dřevěný kruhový altán), byla slavnostně otevřena 6. června 1822 k 36. narozeninám hraběnky. Dnes je na tomto místě zachován pouze základový kruh, vtesaný do skály.[5] Z místa je pěkný výhled na osadu Vranov i město Mimoň.

Dalšími skalami jsou Mléčný džbán neboli Džbán (něm. Molkenkrug), Kazatelna, Kočičí kámen, Luční kámen, Velký liščí kámen (něm. Fuchsstein), Luční věž (něm. Weisentein), Malý liščí kámen a Skluzavka.

Horolezectví

Vranovské skály byly lezecky využívány již ve 20. letech 20. století - například na skalní věži Džbán je zaznamenána lezecká cesta Alter Weg, vyznačená Rudolfem Kauschkou. Poté, kdy v druhé polovině 20. století tato oblast byla součástí vojenského prostoru Ralsko a veřejnosti nebyla přístupná, skály upadly v zapomnění. Jelikož se staré popisy nedochovaly, je zde v současnosti na 12 skalách evidováno jen 17 lezeckých cest.[6]

Předmět ochrany

Chráněny jsou nejen skály, ale i rostlinstvo (zakrslé buky lesní, smrk ztepilý, medvědice lékařská, kokořík vonný, česnek tuhý, ostřice tlapkatá, vláskatec tajemný) a hnízdí zde nepravidelně poštolka obecná[7].

Přístupnost

Pod skalami vede silnička spojující Mimoň přes osadu Vranov s obcí Noviny. Po úpatí je vytyčena červená turistická trasa vedoucí z Mimoně na vrchol Ralska a žlutá trasa z Pertoltic. Nejbližší železniční tratí je 080, z České Lípy do Liberce a nejbližší zastávky vlaku jsou v Mimoni a Pertolticích (asi 4 km).[8]

Odrazy v kultuře

Jaroslav Foglar se nechal zdejšími skalami inspirovat při psaní příběhu Rychlé Šípy v pískových skalách.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.]: KMa, s.r.o, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Vranovské skály, s. 184. 
  2. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území ČR, Liberecko, svazek III. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-43-3. Kapitola Okres Česká Lípa, s. 89. 
  3. ↑ MODRÝ ING. PHD, Martin; SÝKOROVÁ RNDR, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 42. 
  4. ↑ Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika s.r.o, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Mimoň, s. 37. 
  5. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Vranov, s. 137. 
  6. ↑ Popis skalní oblasti
  7. ↑ Českolipsko do kapsy , str. 184
  8. ↑ Mapa KČT 15, Máchův kraj, 4. vydání. Praha: Trasa s.r.o, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1. 
  9. ↑ TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 3. Praha: freytag&berndt, 2006. ISBN 80-73156-264-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 118. 

Literatura

  • GANTZE, Hasso. Kummergebirge und andere Gebiete Nordböhmens. Kummerské pohoří a ostatní oblasti severních Čech. Kletterführer. Lezecký průvodce. Vlastním nákladem. 1996. 140 s. Německy

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vranovské_skály&oldid=15581709“