Medvědice lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Medvědice lékařská

Medvědice lékařská - plody
Medvědice lékařská - plody
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď: vřesovcovité (Ericaceae)
Rod: medvědice (Arctostaphylos)
Binomické jméno
Arctostaphylos uva-ursi
(L.) Spreng.

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) – je zakrslý, u nás velmi vzácný, stálezelený keř z čeledi vřesovcovité. Lidově se mu říká také hrozník, kostrhounek, lesní ostružina, medvědí hrozen, medvědík, nedvědice, polárníček nebo tolokněnka. Je známý především díky svým léčivým účinkům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Keř s poléhavými větvemi dosahuje výšky 20 cm někdy až 100 cm.

Listy medvědice jsou tmavě zelené, kožovité, celokrajné, obráceně vejčité, na bázi klínovitě zúžené. Spodní část listů je jemně ochlupená s drobnými žilkami.

Drobné zvonkovité květy jsou uspořádány v převislém hroznovitém květenství. Jsou bílé, často po okrajích narůžovělé s deseti tyčinkami. Květy se objevují v závislosti na stanovišti od března do července. Plodem jsou šarlatově červené, kulaté, suché peckovice se šesti peckami a s uschlými zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina plodu je moučnatá nakyslé chuti.

Medvědice se vzhledově velmi podobá brusnici brusince, ale ta má na rozdíl od medvědice na spodní straně listů tečkovité žlázky a plody s prohloubeným vrcholem, kolem kterého jsou zbytky čtyřdílného kalichu.

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Medvědice lékařská se vyskytuje v Evropě, na Sibiři, v Severní Americe a Grónsku. V české přírodě je medvědice velmi vzácná a zákonem chráněná. Někdy se u nás pěstuje pro léčebné účely, ale většinou je dovážena ze severu. Medvědice prospívá na slunných a vlhkých rašeliništích a vřesovištích, na mírně kyselých, písečnatě hlinitých až kamenitých půdách. Je velice odolná proti vysychání půdy, protože zakořeňuje do hloubky až 1 m. Vyskytuje se také v horských oblastech až do výšky 2500 m n. m. na skalnatých náhorních loukách či ve světlých borových lesích a křovinách, často v porostech brusnice borůvky. Může se dožít až sta let.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

V listech medvědice lékařské jsou obsaženy fenolové glykosidy arbutin a methylarbutin (asi 10 %). Dále obsahuje tříslovinu galotanin (20 %), silice, flavonoidy, kyselinu gallovou a elagovou, kyselinu mravenčí a citronovou, saponiny a další látky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V lékařství[editovat | editovat zdroj]

Přípravky z medvědice působí diureticky a antisepticky na močové cesty a proto se užívají zejména při zánětech ledvin a močového měchýře, při ledvinových nebo žlučníkových kamenech a při dně. V lidovém léčitelství se doporučuje užívat listy medvědice i při hematurii, vodnatelnosti, cukrovce a tuberkulóze ledvin. V důsledku vysokého obsahu tříslovin droga účinkuje i adstringentně. Medvědici nelze užívat dlouhodobě a ve velkém množství, hrozí nebezpečí poškození jater. Nesmí ji užívat děti do pěti let a těhotné a kojící ženy.

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Listy medvědice lékařské se v severní Evropě používaly k vydělávání kůží. Ve střední Evropě se začala používat jako léčivá rostlina přibližně od 17. století.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Medvědice alpská (Arctostaphylos alpina), synonymum Arbutus alpina, Arctostaphylos alpinus, Arctous alpina (L.) Nied., Mairania alpina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Průvodce lidovými názvy rostlin (i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů), Ida Rystonová, Academia, 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]