Velké vnitrozemské moře
Velké vnitrozemské moře (anglicky Western Interior Seaway; také Niobrarské moře nebo Severoamerické vnitrozemské moře) je dávno zaniklé moře, které v období pozdních druhohor (konkrétně křídy) a na počátku paleogénu přetínalo severojižním směrem severoamerický kontinent a vytvářelo na jeho místě dva až tři „ostrovní kontinenty“ – Laramidii na západě a Appalačii s dosud nepojmenovanou severněji ležící pevninskou masou na východě.[1]
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Toto moře ústilo v oblasti současného Mexického zálivu a napojovalo se až do arktických vod Severního ledového oceánu. V době svého největšího rozpětí byla tato vodní plocha dlouhá přes 3200 km, široká až 970 km a jeho největší hloubka činila kolem 760 metrů. Přesné datování vzniku a zániku Velkého vnitrozemského moře je značně obtížné, existovalo ale přibližně v době před 100 až 60 miliony let. V průběhu doby se jeho rozsah a podmínky značně měnily, moře prodělávalo víceméně cyklické transgrese i regrese a nastávala zde období anoxie (vyčerpání kyslíku z nejhlubších vrstev vodního sloupce, spojená s jeho stratifikací).[2]
Průměrné teploty byly velmi vysoké, dosahovaly asi 28 až 34 °C. Klima v této oblasti tedy bylo tropické.[3]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Jednalo se tedy o poměrně mělké a teplé moře, v němž se dařilo mnoha druhům organismů. Našli bychom tu zejména zástupce mořských plazů plesiosaurů (např. rod Elasmosaurus[4]) a mosasaurů např. rod Tylosaurus[5]), žraloky (např. rody Squalicorax[6] a Cretoxyrhina[7]), velké mořské želvy (např. rod Archelon[8]), ryby (např. rod Xiphactinus[9]), dále různé bezobratlé a další. Při březích žila početná populace praptáků hesperornitů[10], dále ptakoještěři, jako byly rody Nyctosaurus[11] nebo Pteranodon[12] a mnozí další. Fosilie těchto tvorů nacházejí paleontologové od druhé poloviny 19. století ve státech jako je Kansas, Nebraska, Jižní Dakota i jiné. Na březích zejména západní Laramidie transgrese a regrese tohoto moře značně ovlivňovala životy a evoluční vývoj tamních populací dinosaurů, zejména pak kachnozobých a rohatých dinosaurů.[13]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Susannah C. R. Maidment, Christopher D. Dean, Robert I. Mansergh and Richard J. Butler (2021). Deep-time biodiversity patterns and the dinosaurian fossil record of the Late Cretaceous Western Interior, North America. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 288 (1953): 20210692. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2021.0692
- ↑ Shurr, G. W., Ludvigson, G. A., Hammond, R. H. (1994). Perspectives on the Eastern Margin of the Cretaceous Western Interior Basin. Geological Society of America, Boulder: Special Paper 287, 264 p.
- ↑ Matthew M. Jones, Sierra V. Petersen & Allison N. Curley (2022). A tropically hot mid-Cretaceous North American Western Interior Seaway. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G49998.1
- ↑ Sachs, S. (2005). "Redescription of Elasmosaurus platyurus, Cope 1868 (Plesiosauria: Elasmosauridae) from the Upper Cretaceous (lower Campanian) of Kansas, U.S.A". Paludicola. 5 (3): 92–106.
- ↑ Everhart, M. J. (2001). Revisions to the biostratigraphy of the Mosasauridae (Squamata) in the Smoky Hill Chalk Member of the Niobrara Chalk (Late Cretaceous) of Kansas. Transactions of the Kansas Academy of Science, 104(1-2): 56–75.
- ↑ Schwimmer, David R.; Stewart, J. D.; Williams, G. Dent (1997). "Scavenging by Sharks of the Genus Squalicorax in the Late Cretaceous of North America". PALAIOS. 12 (1): 71–83. doi: 10.2307/3515295
- ↑ Kenshu Shimada (1997). "Skeletal Anatomy of the Late Cretaceous Lamniform Shark, Cretoxyrhina mantelli, from the Niobrara Chalk in Kansas". Journal of Vertebrate Paleontology. 17 (4): 642–652. doi: 10.1080/02724634.1997.10011014
- ↑ Hoganson, J. W.; Woodward, B. (2004). "Skeleton of the Rare Giant Sea Turtle, Archelon, Recovered from the Cretaceous DeGrey Member of the Pierre Shale near Cooperstown, Griggs County, North Dakota" Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine. (PDF). North Dakota Geological Society Newsletter. 32 (1): 1–4.
- ↑ Schwimmer, David R.; Stewart, J. D.; Williams, G. Dent (1997). Xiphactinus vetus and the Distribution of Xiphactinus Species in the Eastern United States. Journal of Vertebrate Paleontology. 17 (3): 610–15. doi: 10.1080/02724634.1997.10011007
- ↑ Carpenter, K. (2003). Harries, P. J (ed.). Vertebrate Biostratigraphy of the Smoky Hill Chalk (Niobrara Formation) and the Sharon Springs Member (Pierre Shale). High-Resolution Approaches in Stratigraphic Paleontology. Topics in Geobiology. 21: 421–437. doi: 10.1007/978-1-4020-9053-0
- ↑ Bennett, S. C. (2003). New crested specimens of the Late Cretaceous pterosaur Nyctosaurus. Paläontologische Zeitschrift. 77: 61–75. doi: 10.1007/BF03004560
- ↑ Benton, S. C. (1994). The Pterosaurs of the Niobrara Chalk. The Earth Scientist. 11 (1): 22-25.
- ↑ Carpenter, K.; Dilkes, D. W. and Weishampel, D. B. (1995). The dinosaurs of the Niobrara Chalk Formation (Upper Cretaceous, Kansas). Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (2): 275-297.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Seznam odborných prací o Velkém vnitrozemském moři na webu USGS (PDF) (anglicky)
- F. Fanti, P. R. Bell, M. Vavrek, D. Larson, E. Koppelhus, R. L. Sissons, A. Langone, N. E. Campione & C. Sullivan (2022). Filling the Bearpaw gap: Evidence for palaeoenvironment-driven taxon distribution in a diverse, non-marine ecosystem from the late Campanian of west-Central Alberta, Canada. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 592: 110923. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2022.110923
- Elliott Armour Smith & F. Robin O’Keefe (2023). Occurrence of Styxosaurus (Sauropterygia: Plesiosauria) in the Cenomanian: implications for relationships of elasmosaurids of the Western Interior Seaway. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1): 2242846. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2023.2242846
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velké vnitrozemské moře na Wikimedia Commons - Web Oceans of Kansas (anglicky)
- Informace na webu Cretaceous Atlas (anglicky)
