Turecká van

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turecká van
Morris, a cat of the Turkish Van.jpg
Základní informace
země původu Turecko Turecko
EMS kód TUV
Tělesná charakteristika
hmotnost samce až 7 kg
hmotnost samice 5-6 kg
typ srsti polodlouhá, bez podsady
Klasifikace a standard
kategorie FIFe II. Polodlouhosrsté kočky

Turecká van (Van Kedisi) je vzácné plemeno kočky domácí. Původem je z jihovýchodního Turecka. Jméno pochází od názvu jezera Van, v jehož okolí se plemeno přirozeně vyvinulo. Turecká van má pro kočky nezvyklou vlastnost - nebojí se vody, ráda a dobře plave. FIFe řadí tureckou van do skupiny II, mezi polodlouhosrsté kočky [1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kočky s dlouhou jemnou srstí byly z Turecka dováženy do Evropy od 16.století. Jednalo se zřejmě o předchůdce jak tureckých angor, tak tureckých van. Tyto kočky byly pro svůj vznešený vzhled oblíbené u šlechty i měšťanů. V polovině 19.století se ovšem objevily první kočky perského typu, které na následující desítky let zcela ovládly chovy dlouhosrstých koček. Turecké kočky upadly na čas v zapomnění.

Plemeno turecká van bylo pro svět znovu objeveno v roce 1954 v horách na jihovýchodě Turecka v nadmořské výšce okolo 1600 m dvojicí anglických reportérek, Laurou Lushingtonovou a Soniou Hallidayovou, které zde získaly darem dvě koťata a dovezly je do Anglie. Svým neobvyklým zbarvením a vzhledem výrazně odlišným od tureckých angor tyto kočky upoutaly pozornost chovatelů. Obě dámy tedy znovu navštívily oblast jezera Van, pozorovaly a fotily zdejší kočky a dovezly domů další chovný pár. Plemeno zdárně nastoupilo cestu k oficiálnímu uznání [2].

V roce 1969 byla turecká van uznána britskou chovatelskou organizací GCCF, světová organizace FIFe jí uznala o tři roky později. V Česku se první turecké van objevily počátkem devadesátých let a od té doby se zde úspěšně chovají, i když stále zůstávají vzácným plemenem [2].

Turecká van v Turecku[editovat | editovat zdroj]

Pokud v Turecku budete pátrat po Van Kedisi (tedy vanské kočce), budete asi zmateni. Turci totiž jako Van Kedisi označují mohutnou, čistě bílou kočku s různobarevnýma očima (jedno oko modré, druhé jantarové). S těmito kočkami se skutečně v oblasti setkáte daleko spíše, než s "klasickou" tureckou van. Tyto kočky tělesnou stavbou připomínají spíše tureckou angoru. Stejně jako jiné čistě bílé kočky s různobarevnýma očima (například právě takto zbarvené turecké angory), bývají tyto kočky často postiženy hluchotou. "Klasická" turecká van tímto problémem netrpí [3].

Anatolská kočka[editovat | editovat zdroj]

Anatolská kočka připomíná krátkosrstou verzi turecké van. Vedou se diskuse, zda jde skutečně pouze o krátkosrstou verzi tohoto plemene, nebo samostatné, původní plemeno. Standard obou plemen je stejný (až na srst) a je povoleno zakřižování tureckých van mezi anatolky. Anatolskou kočku zatím uznává pouze chovatelská organizace WCF, světová organizace FIFe tyto kočky v současnosti neregistruje ani jako neuznané plemeno [4].

Charakteristika plemene[editovat | editovat zdroj]

Turecká van s želvovinovou kresbou

Turecká van patří mezi větší kočky, samec může vážit až 7 kg, samice je o něco menší, váží obvykle 5-6 kg.

Hlava tvoří krátký zaoblený trojúhelník. Nos je středně dlouhý a rovný. Uši jsou větší, hustě ochlupené. Široké u základu s lehce zaoblenou špičkou. Posazené středně vysoko na lebce, odstup mezi nimi by se měl rovnat šířce ucha. Vnější strana uší by měla být bílá, vnitřní narůžovělá. Oči jsou velké a oválné, lehce sešikmené. Mohou být modré, světle jantarové nebo různobarevné (jedno oko modré, druhé světle jantarové) [1].

Tělo je dlouhé, ale pevné. Svalnaté, středně těžkého typu. Nohy jsou středně dlouhé. Tlapky jsou drobné a kulaté, s chomáčky chlupů mezi polštářky. Ocas je středně dlouhý, huňatý [1].

Srst turecké van je polodlouhá, jemná a hedvábná, bez vlnité podsady. Jelikož pro oblast jezera Van jsou charakteristické značné výkyvy teploty v průběhu roku (v létě zde bývá až přes 40 stupňů Celsia, v zimě zde dlouho leží sněhová pokrývka), liší se u turecké van výrazně letní srst, která je kratší a řídká, a zimní srst, která je mnohem delší a hustší [1][2].

Původně byly turecké van křídově bílé s červenou kresbou se stejným odstínem na hlavě a ocasu. Toto původní zbarvení se stále požaduje na výstavách ve Velké Británii. FIFe povoluje i kombinace křídově bílé srsti s černou, modrou, kaštanovou, krémovou či želvovinovou kresbou, popřípadě tytéž barevné variety s aguti tickingem (což je střídání světlých a tmavých pruhů na jednotlivém chlupu). Velikost skvrn na hlavě není specifikována, měly by však být oddělené a jasně patrné. Ocas musí být zbarvený po celé délce [1].

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Turecké van jsou temperamentní a inteligentní kočky, které si v domácnosti zpravidla vyvolí jednoho člověka. Toho pak všude následují a věnují mu veškerou svou pozornost, přičemž ostatní členy domácnosti víceméně ignorují [2].

Jak již bylo zmíněno, turecké van milují vodu. Rády si s ní hrají, nevadí jim se vykoupat a některé si i rády zaplavou. Jsou též výbornými rybáři [2].

Péče[editovat | editovat zdroj]

Turecké van vyžadují minimálně třikrát týdně česání k zamezení plstnatění srsti. V období línání i častěji.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Turecká van na slovenské Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. a b c d e Viz Oficiální stránky FIFe
  2. a b c d e ŠANDA, M.. Turecká kočka van. Naše kočky. listopad 2002, roč. 6, čís. 11, s. 18-19. ISSN 1211-6270.  
  3. Článek o turecké van na stránkách americké chovatelské organizace CFA (anglicky)
  4. METZOVÁ, Gabriele. Anatolská kočka. Naše kočky. září 2002, roč. 6, čís. 9, s. 12-17. ISSN 1211-6270.