Tre Cime

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tre Cime
Drei Zinnen
Tre Cime ze severu: zleva Cima Piccola, Cima Grande a Cima Ovest
Tre Cime ze severu: zleva Cima Piccola,
Cima Grande a Cima Ovest

Vrchol 2999 m n. m.
Prominence 550 m
Izolace 4,37 km → Zwölferkofel

Světadíl Evropa
Státy Itálie Itálie
Pohoří Dolomity, Alpy
Souřadnice 46°37′7″ s. š., 12°18′20″ v. d.
Tre Cime
Fire.svg
Tre Cime
Prvovýstup 21.8.1869, Paul Grohmann, Franz Innerkofler a Peter Salcher
Hornina vápenec

Tre Cime di Lavaredo / Drei Zinnen (tři štíty Lavaredské) jsou impozantní tříčlenná skupina skalních štítů, nejčastější symbol Dolomit. Vyrůstají kolmo ze sutinových polí. Nejvyšší je prostřední Cima Grande/Große Zinne (Velký štít, 2999 m), dále západní Cima Ovest/Westliche Zinne (Západní štít, 2973 m) a nejnižší je a Cima Piccola/Kleine Zinne (Malý štít, 2875 m). Ve vysokých a silně převislých severních stěnách Cima Grande (z 550 m výšky je prvních 220 m previslých asi 30 m od základny) a Cima Ovest ("střecha světa") se posouvaly možnosti sportovního lezení. Do stěn Cimy Grande se zapsali významnými prvovýstupy i čeští horolezci, bratři Coubalové, kteří vytvořili cesty Alpská růže a Cestu na památku Claudio Barbiera. Posledním zápisem českých horolezců do stěn Tre Cime je Erectissima čtveřice Dušan Janák, Pavel Jonák, Václav Šatava a Miroslav Peťo z roku 2010. Do masivu Tre Cime/Drei Zinnen patří ještě Cima Piccolissima/Torre Preuß a Punta di Frida, na snímku vypadají jako jeden vrchol vlevo od Cima Grande/Große Zinne, ale jsou to tři samostatné vrcholy.

Prvovýstupy[editovat | editovat zdroj]

  • První výstup na Cima Grande - rakouský horolezec Paul Grohmann s horskými vůdci Franzem Innerkoflerem a Peterem Salcherem v roce 1869, dnešní normálka. Nástup z jihu směrem na škvíru mezi Cima Piccola a Cima Grande, odbočit doleva žlabem a z něho do vlastního masívu Cima Grande. Stěna obtížnosti III a nad ní už lehčí skalou a sutinou na vrchol. Hlavním rizikem jsou padající kameny, shazované množstvím vystupujících (přilba!). 4–5 hodin.
  • Prvovýstup na Cima Grande severní stěnou - Emilio Comici, bratři A. a G. Dimaiovi v roce 1933, 3 dni, obtížnost VI.
  • První sólovýstup na Cima Grande severní stěnou - Emilio Comici v roce 1937 vlastní cestou.
  • První zimní výstup na Cima Grande severní stěnou - Walter Bonatti a C. Mauri v roce 1953.
  • První československý výstup na Cima Grande severní stěnou - R. Kuchař a Z. Zibrín cestou Emilia Comiciho v roce 1961.
  • První výstup na Cima Ovest uskutečnili M. Innerkofler a G. Ploner v roce 1879 též z jihu normálkou. Trasa: Několik metrů pod sedlem Forcella Grande sutinovým žlabem doleva. Červené značky na skále, přes komíny a sutinové terasy až na polici pod vrcholem. Po ní na západ - vlevo, asi doprostřed západní stěny. Stupni a komíny na vrchol. 2-3 hodiny, obtížnost II.
  • Prvovýstup na Cimu Ovest severní stěnou - R. Cassin a V. Ratti v roce 1935.
  • Prvovýstup Diretissimou severní stěny Cimy Grande/Große Zinne - saští horolezci Dietrich Hase a Lothar Brandler, První free sólo této cesty Alex Huber 2002[1]
  • Český prvovýstup v severní stěně Cimy Grande - Alpská růže (9-), Miroslav a Michal Coubalové, 1988[2],
  • Český prvovýstup v severní stěně Cimy Grande -Cesta na památku Claudio barbiera (9-), Miroslav a Michal Coubalové, 1989[3], oceněno jako Výstup roku ČHS
  • Prvovýstup na Cima Ovest cestou "Pan Aroma" - A. Huber v roce 2007, obtížnost 11- (8c+).
  • Český prvovýstup 2010 Erectissima, 8+/A3, Dušan Janák, Pavel Jonák, Václav Šatava, Richard Jurečka[4], volný přelez Dušan Janák a Miroslav Peťo klasifikace 10-[5]. Erectissima je v současnosti jednou z nejtězších cest na Cimu Grande.
  • Na Cima Piccola poprvé vystoupili v roce 1881 M. a H. Innerkoflerovi, nejtěžší z normálek, obtížnost IV-.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1919 tvořily vrcholy hranici mezi Itálií a Rakouskem. Během první světové války procházela oblastí válečná fronta a z množství pozůstatků je zajímavý např. tunel v masivu Paternkofelu, kterým dnes prochází značená cesta, a dále řada opevnění, umělých jeskyní a také pamětních desek.

V současnosti tvoří vrcholy hranici mezi italskými provinciemi Bolzano a Belluno a zároveň mezi italsky a německy mluvící většinou.

Pod vrcholy Tre Cime často končí jedna z etap nejtěžšího cyklistického etapového závodu Giro d'Italia.

Paternkofel a Tre Cime ze severu. Vpravo Cima Ovest/Westliche Zinne, uprostřed Cima Grande/Große Zinne, vlevo skupina vrcholů Cima Piccola/Kleine Cinne, Punta di Frida a Cima Piccolissima/Torre Preuß

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. První sólo Diretissimy
  2. Alpská růže
  3. Cesta na památku Claudio Barbiera
  4. Erectissima
  5. Erectissima volně

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]