Tradiční čínská medicína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro veškeré pseudovědecké[1][2][3][4] metody prevence, diagnostiky i léčby vycházející z tradičního čínského léčitelství, které jsou součástí šířeji definované alternativní medicíny.

Základní charakteristika

Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii. Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny. Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM.[5]

Čínská medicína je charakterizovaná holistickým přístupem, bere tedy v potaz jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém. [6]

Základní pojmy

Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech. Dobré dorozumění těmto pojmům je klíčové, ale obtížné. Jedná o zcela odlišný styl myšlení.

Historický vývoj

Počátky čínské medicíny nejsou známy. Dávná historie splývá s vyprávěními v legendách a mýtech. Na počátku stojí trojice mýtických císařů: Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti, kterému je připisováno základní dílo čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing

Chuang-ti nej-ťing pochází z 2. nebo 1. století př. n. l., to jest z raného chanského období, text se stabilizoval v 8. století.[7]

Diagnostika

Diagnostika pacienta se provádí několika různými postupy:

  • Pozorování - hodnotí se vzhled, jiskra v očích, držení těla, kvalita hlasu a další přídatné "zvuky" - dýchání, vzdychání, chrapot, atd.
  • Dotazování - soubor 10 základních okruhů otázek, které jsou pak dále rozpracovány do jednotlivých podotázek[8], včetně takových, na které se běžně praktický lékař neptá - vztah k teplu či chladu, vztah k počasí, zhoršování se obtíží tou kterou emocí, denní dobou apod.
  • Vyšetření jazyka - speciální a pro terapeuta důležitá součást vyšetření, neboť z jazyka lze údajně přímo "vyčíst" diagnózu. Hodnotí se tvar a barva jazyka, velikost a barva povlaku atd. [8]
  • Vyšetření pulzu - pohmat pulzu ve třech různých sekcích, jak na levém, tak na pravém zápěstí pacienta. Stanovuje se nejen počet pulzů, ale i jeho kvalita - rychlost, síla, atd.[8]

TCM rozeznává 27 různých druhů pulzu.[9]

Léčebné metody

Terapeuti TCM využívají pěti základních metod:

Fytoterapie

Základem jsou bylinné směsi. Každá bylina má své hierarchické postavení a funkci, a podle těchto se skládají do směsi určené k léčbě konkrétních příčin nemoci. Využívají se pouze v Číně rostoucí byliny, doplněné o anorganické látky a živočišné produkty. čínská medicína je svázaná staletou empirií a postupy. Nedá se tedy říct - když je pampeliška hořká, můžeme ji použít místo jiné hořké čínské byliny. Čínská fytoterapie přesně popisuje, co každá část byliny dělá - kořen účinkuje jinak než stonek, listy, nebo květ. Čínská fytoterapie hovoří o tzv. geoautenticitě. Tedy že v bylinné směsi se používá léčivka, která pochází z oblasti, kde se historicky vyskytovala a kde se i dnes pěstuje.[9]

Směsi mají různé formy:

  • Odvar/čaj (tang): Klasická metoda, údajně nejúčinější.
  • Tablety/granule: Lisované byliny. Chuťově přijatelnější než odvary, ale méně účinné.
  • Lisované pilulky (wan): Lisované směsi. Chuťově přijatelné, s nižší účinností oproti odvaru. Vhodné pro doléčení, či u méně problémových stavů.[9]

Akupunktura

Pomocí akupunkturních jehel působí tato metoda na určité body akupunkturních drah, kterými protéká čchi. Jejich volbou a stimulací napomáhá léčitel harmonizovat tok čchi a tak má pomoci navrátit rovnováhu v organismu. K akupunktuře patří i další metody, jako je akupresura, či masáže tuina, moxování, nebo baňkování. Využívá se zejména pro zmírňování bolestivých stavů. Na tuto terapii dochází pacient jednou až dvakrát týdně, při udržovacím tempu méně často. [9]

Dietetika

Konzultace se neobejde bez posouzení jídelníčku. Dietetika se opírá o střídmost, různorodost, pravidelnost ve stravování, a zároveň potrava musí splňovat zásady "termodynamických" vlastností stravy, které musí korelovat se stavem pacienta a povahou jeho onemocnění.[9] TCM rozlišuje 6 základních typů fyzické konstituce – horký, chladný, suchý, vlhký, nedostatečný a nadměrný. Pro každý z těchto typů jsou charakteristické určité potraviny.[8]

Tuina

Tuina také využívá systém akupunkturních drah a bodů, kdy pomocí jednotlivých masážních technik, dlaní, prsty či lokty stimuluje tyto body za účelem obnovení toku čchi. Kde je stagnace čchi, tam je bolest. Využívá se hlavně pro potřeby celkového ovlivnění pohybového aparátu - svalů, šlach, kloubů. Velmi často se kombinuje s předešlými metodami. Masáže se provádí jednou či dvakrát týdně. Provádí se přes textilii vleže či vsedě na speciálním masážním křesle.[9]

Čchi-kung

Tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi. Kromě rozvoje fyzického těla se čchi-kung zabývá také rozvojem mysli. Nauky o rozvoji mysli obsahují teorie o morálních hodnotách, ctnosti a charakteru.

Tradiční disciplíny

Ze základu tradiční čínské medicíny vycházejí jednotlivé specializované disciplíny (čínské názvy jsou ve standardní české transkripci):[10]

Kritika

Léčebné přípravky tradiční čínské medicíny prodávané v Austrálii často obsahují nedeklarované složky, léky moderní vědecké medicíny, a toxické látky přesahující povolené limity.[11] Tradiční čínská medicína se také podílí na vybíjení ohrožených zvířat.[12]

Pro tvrzení u účincích tradiční čínské medicíny chybějí důkazy. Jeden ze základů tradiční čínské medicíny, tedy koncept těla a nemoci, či princip jin a jang, je podobný evropskému předvědeckému pojetí čtyř tělních šťáv a je zcela nevědecký, nepravdivý a v rozporu s realitou, a něktěří léčitelé jej opouštějí[1][2]. Vědecký výzkum nenalezl žádné histologické ani fyziologické důkazy, které by podporovaly existenci konceptů jako qi, meridiány či akupunkturní body[3]. Akupunktura se rovněž v kontrolovaných experimentech neukázala být účinnější než placebo[13][14]. Prestižní přírodovědný časopis Nature označil tradiční čínskou medicínu jako „plnou pseudovědy“ bez jakýchkoliv racionálních základů pro většinu jí používaných terapií[4].

Také běžná konzumace psího masa v Číně souvisí s tradiční čínskou medicínou, která tvrdí, že má léčivé účinky.[15]

Nemoci, které TCM léčí

Nejčastějšími nemocemi, se kterými lidé k tradiční čínské medicíně přicházejí, jsou kožní onemocnění typu akné, hemeroidy či lupénka. V současné době tento je tento druh léčení využíván také při Crohnově nemoci či bolesti bederní páteře. Proces léčby dle svých zastánců také mnohdy odhalí závažné příčiny nemocí, kterými bývají zejména psychické potíže.

Čínská medicína v Česku

Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík podporoval zařazení terapeuta čínské medicíny do soupisu zdravotnických povolání, v roce 2018 vznikl návrh terapeuta čínské medicíny z tohoto soupisu vyřadit.[16] Autorům novely Aleně Dernerové a Vladimíru Plačkovi vadilo například to, že čínští léčitelé by proti jiným léčitelům mohli získat v oboru titul bakalář nebo magistr a jejich služby by mohly hradit zdravotní pojišťovny.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Zhouying Jin. Global Technological Change: From Hard Technology to Soft Technology. [s.l.]: Intellect Books, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-84150-124-6. S. 36. 
  2. ↑ a b WILLIAMS, WF. Encyclopedia of Pseudoscience: From Alien Abductions to Zone Therapy. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 1135955220. S. 3–4. 
  3. ↑ a b SINGH, S.; ERNST E. Trick or treatment: The undeniable facts about alternative medicine. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2008. ISBN 978-0-393-06661-6. Kapitola The Truth about Acupuncture, s. 103–106. 
  4. ↑ a b Hard to swallow. Nature. 2007, s. 105–6. Dostupné online. DOI 10.1038/448106a. PMID 17625521. 
  5. ↑ HEŘT, Jiří. Slovník esoteriky a pavěd [online]. Sysifos, 4.4.2008 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové: Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.). ISBN 978-80-86601-10-6. S. 42. (český) [dále jen AndoI]. 
  7. ↑ UNSCHULD, Paul U. Huang Di nei jing su wen: Nature, Knowledge, Imagery in an Ancient Chinese Medical Text. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. ISBN 0-520-23322-0. (anglicky) Historie a analýza Chuang-ti nej-ťing su-wen, obsahuje překlady významné části textu Su-wen. 
  8. ↑ a b c d HOFFMANN, Petr. Vyšetřovací postupy [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g TCM Bohemia. Dostupné online. 
  10. ↑ AndoI, S. 11-14.
  11. ↑ PAZDERA, Josef; ŠPAČEK, Jan. První multidisciplinární audit léků tradiční čínské medicíny. Osel [online]. Osel, s.r.o., 18.12.2015 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. ISSN 1214-6307. 
  12. ↑ HOIBERG, Dale. Traditional Chinese Medicine and Endangered Animals. Advocacy for animals [online]. Encyclopaedia Britannica, 22.10.2007. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ CHO, S. H. Acupuncture for pain relief in labour: a systematic review and meta-analysis. S. 907-920. An International Journal on Obstetrics and Gynaecology [online]. 2010. Roč. 117, čís. 8, s. 907-920. DOI 10.1111/j.1471-0528.2010.02570.x. 
  14. ↑ ERNST, Edzard. Acupuncture for Back Pain A Meta-Analysis of Randomized Controlled Trials. S. 2235-2241. Arch Intern Med [online]. 1998. Roč. 158, čís. 20, s. 2235-2241. DOI 10.1001/archinte.158.20.2235. 
  15. ↑ V Číně začal festival psího masa. Doprovází ho protesty aktivistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-06-21 [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b K vyřazení čínského léčitelství se vláda postavila neutrálně. Týden.cz [online]. 21.03.2018 11:42. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tradiční_čínská_medicína&oldid=16217574“