Třída Maracaibo
| Třída Maracaibo | |
|---|---|
 HMS Bachaquero | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Boxer |
| Technické údaje Bachaquero[1] | |
| Výtlak | 6455 BRT |
| Délka | 116,6 m |
| Šířka | 19,5 m |
| Ponor | 4,6 m |
| Pohon | 2 parní stroje 2 lodní šrouby 3000 hp |
| Rychlost | 12 uzlů |
| Posádka | 98 |
| Výzbroj | 4× 40mm kanón 6× 20mm kanón 2× 107mm minomet |
| Ostatní | 2× LCM, až 22 tanků, 207 vojáků |
Třída Maracaibo (jinak též třída Bachaquero) byla třída tankových výsadkových lodí britského královského námořnictva z éry druhé světové války. Tři jednotky této třídy vznikly přestavbou ropných tankerů s malým ponorem. Ve službě byly v letech 1941–1945. Sloužily jako prototypy tehdy nového typu výsadkových lodí LST.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Tankové výsadkové lodě LST byly vyvinuty k podpoře obojživelných operací za druhé světové války. Jejich úkolem byla přeprava tanků a jejich výsadek přímo na invazní pláže. U zrodu lodí LST stáli Britové, kteří museli po úspěšné německé invazi do Francie v roce 1940 spěšně evakuovat zbytky svých vojsk z přístavu Dunkerk. Jelikož tehdy neměli námořní lodě schopné přímo na pobřeží nalodit těžkou vojenskou techniku, museli v přístavu zanechat své tanky a další vybavení.[3] Premiér Winston Churchill proto požadoval urychlené postavení lodí schopných oceánské plavby a následně výsadku přímo na břeh.[2]
Britové nejprve na LST jako dočasné řešení přestavěli tři středně velké tankery s malým ponorem, které původně sloužily na jezeře Maracaibo. Tankery postavila loděnice Furness Shipbuilding Company v Haverton Hill-on-Tees. Zrekvírovány byly na přelomu let 1940 a 1941 a následně v Belfastu přestavěny na výsadková plavidla. Zatímco Bachaquero a Misoa byly sesterské lodě, třetí jednotka Tasajera byla o něco menší. Všechny tři jednotky třídy Maracaibo byly do služby přijaty roku 1941. První dvě byly dokončeny v srpnu a třetí v prosinci 1941.[2]
Jednotky třídy Maracaibo:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| HMS Bachaquero (F110) | 27. října 1936 | 7. května 1937 | srpen 1941 | Tanker v prosinci 1940 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[4] |
| HMS Misoa (F117) | 30. října 1936 | 22. června 1937 | srpen 1941 | Tanker v prosinci 1940 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[5] |
| HMS Tasajera (F125) | 6. srpna 1937 | 3. března 1938 | prosinec 1941 | Tanker v únoru 1941 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[6] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výsadek plavidlo opouštěl pomocí příďové rampy. Na palubě byly rovněž dva vyloďovací čluny LCM. Přepravováno bylo až dvacet dva 25tunových tanků a 207 vojáků. Výzbroj tvořily čtyři 40mm kanóny, šest 20mm kanónů a dva 107mm minomety. Pohonný systém tvořily dva parní stroje o výkonu 3000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů.[1]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Přestavěné tankery třídy Maracaibo byly poprvé a relativně úspěšně nasazeny při vylodění v severozápadní Africe. Do blízkosti přístavu Oran přepravily lehké tanky M3 Stuart. Ukázalo se však, že pro vysazení tanků přímo na pláž v této lokalitě mají stále příliš velký ponor. Prokázaly však funkčnost konceptu tankových výsadkových lodí.[3] Později byly nasazeny také na Sicílii a v Normandii. Po skončení války byla všechna tři plavidla vrácena majitelům a přestavěna zpět na tankery.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b "LST"-type tank landing ships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Landing Ship, Tank (LST) [online]. Globalsecurity.org, rev. 2012-02-12 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HANKUS, Vlastimil. Velký pomalý cíl [online]. Český rozhlas, rev. 2004-03-09 [cit. 2019-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-23.
- ↑ HMS Bachaquero (F 110) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HMS Misoa (F 117) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HMS Tasajera (F 125) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.