Třída Colorado

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Colorado
USS Maryland
Obecné informace
Uživatelé Vlajka USA US Navy
Typ bitevní loď
Lodě Colorado
Maryland
Washington
West Virginia
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída Tennessee
Následovník třída North Carolina
Technické údaje
Výtlak 32 600 t[1]
Délka 190,2 m
Šířka 29,7 m
Ponor 9,3 m
Pohon 27 585 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 21 uzlů
Dosah 10 000 nám. mil
Posádka 1 407
Výzbroj (po dokončení):[1]
8× 406 mm (4×2)
14× 127 mm (14×1)
4× 76 mm
2× torpédomet
Pancíř paluba 76 mm
boky až 406 mm
věže 406 mm[1]
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Colorado byla třída bitevních lodí US Navy, které se účastnily druhé světové války. Z plánovaných jednotek USS Colorado, USS Maryland, USS West Virginia a USS Washington, byly dokončeny pouze první tři. Byly to typické americké bitevní lodě té doby – robustní, silně vyzbrojené, dobře pancéřované, ale relativně pomalé.[2]

West VirginiaMaryland se nacházely v Pearl Harboru při japonském útoku. První loď byla potopena a po vyzvednutí výrazně modernizována, druhá byla poškozena. I MarylandColorado byly za války, byť v menším rozsahu, modernizovány. Všechny tři lodě pak operovaly v Tichomoří, zejména při podpoře obojživelných operací. MarylandWest Virginia bojovaly v posledním střetnutí bitevních lodí v bitvě v úžině Surigao. Po válce lodi strávily řadu let v rezervě a na konci 50. let byly prodány k sešrotování.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Trup USS Washington ještě před spuštěním na vodu, přibližně rok 1921

Všechny čtyři lodě byly Kongresem objednány v roce 1916 (pro rozpočtový rok 1917) a jejich stavba byla součástí rozsáhlého programu, který měl Americké námořnictvo posílit o 10 bitevních lodí a šest bitevních křižníků.[3] Stavba probíhala v loděnicích na východním pobřeží USA, jejich stavbu ale zdržela první světová válka a tak byly spuštěny na vodu teprve v letech 19201921 a dokončeny v letech 1921–1923.[2] Byly to poslední americké bitevní lodě, které byly dokončeny před Washingtonskou konferencí. Na konferenci se USA zavázaly k sešrotování 11 bitevních lodí a bitevních křižníků k nimž patřil i Washington (další dvě lodě byly přestavěny na letadlové)[4] – její trup byl v roce 1924 prodán k sešrotování. Konference také na řadu let utlumila stavbu lodí této kategorie takže nová třída North Carolina na ně navázala bezmála o dvacet let později.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Třída Colorado konstrukčně navázala na předchozí třídu Tennessee, změnila se však její výzbroj. Čtrnáctipalcové kanóny použité u třídy Tennessee nahradily kanóny šestnáctipalcové (406 mm). Těch lodě nesly osm kusů ve čtyřech dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj tvořily 127mm kanóny, umístěné v kasematech. Modernizace, provedená ve 30. letech se omezila pouze na posílení protiletadlové výzbroje a vylepšení systému řízení palby.[2]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

West Virginia po útoku na Pearl Harbor

MarylandWest Virginia zastihl japonský útok dne 7. prosince 1941 na základnu Pearl Harbor. West Virginia byla při náletu potopena, po vyzvednutí byla výrazně modernizována a od svých sesterských lodí se pak vizuálně lišila. Byl u ní rozšířen trup, oba mřížové stěžně byly demontovány a nástavba upravena. Dvojici komínů nahradil jeden. Instalován byl dále nový systém řízení palby, byla zesílena protiletadlová výzbroj a původní 127mm kanóny v kasematech nahradilo šestnáct 127mm kanónů v osmi dvoudělových věžích.

Poškozený Maryland byl opraven a prošel podobnou modernizací jako Colorado – zejména šlo o vylepšení protitorpédové ochrany a protiletadlové výzbroje (až čtyřicet kusů 40mm kanónů a padesát kusů ráže 20 mm). Dále z nich byl odstraněn zadní stožár a z dělových věží demontovány katapulty.

Všechny tři jednotky po modernizaci sloužily zejména při podpoře spojeneckých obojživelných operací v Pacifiku. MarylandWest Virginia také bojovaly v historicky posledním střetnutí bitevních lodí – bitvě v úžině Surigao dne 25. října 1944, ve které byl zničen Nišimurův Jižní svaz, skládající se z bitevních lodí Jamaširo, Fusó, těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio, Asagumo, JamagumoŠigure.

Poválečná služba[editovat | editovat zdroj]

Maryland v roce 1945

Všechny tři jednotky se dočkaly konce války. Krátce poté byly převedeny do rezervy, ve které zůstaly do roku 1959, kdy byly prodány k sešrotování.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 342. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 38–39. (česky) [Dále jen Hynek, Klučina, Škňouřil (1988)]
  2. a b c d Colorado Class (BB-45 through BB-48), 1917 Building Program [online]. NAVAL HISTORICAL CENTER, rev. 2000-06-18, [cit. 2009-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 206. (česky) [Dále jen Hrbek (2002)]
  4. Hrbek (2002), s. 210.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]