Třída Canberra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Canberra
HMAS CanberraHMAS Canberra během vystrojování, 2013
Obecné informace
Uživatelé Australské námořnictvo
Typ vrtulníková výsadková loď
Lodě 2
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud aktivní (2014)
Předchůdce třída Kanimbla
Následovník {{{následující třída}}}
Technické údaje
Výtlak 27 500 t (plný)
Délka 230,82 m
Šířka 32 m
Ponor 7,08 m
Pohon diesel-plyno-elektrický
Palivo
Rychlost 20 uzlů
Dosah 9000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 400 + 1000
Výzbroj 4× 25mm kanón
6× 12,7mm kulomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla 8-18 vrtulníků
Radar GIRAFFE
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Canberra je třída vrtulníkových výsadkových lodí stavěných v současnosti pro Australské námořnictvo. Jsou to vůbec největší válečné lodě, které kdy v australském námořnictvu sloužily. Slouží pro výsadkové operace, záchranné a humanitární operace či mírové mise. Třída je modifikací španělské víceúčelové lodě Juan Carlos I. Jedna loď může přepravovat až 1000 vojáků, 110 vozidel a 8-18 vrtulníků. První jednotka HMAS Canberra (LHD-01) byla zařazena do služby v listopadu 2014. Druhá jednotka HMAS Adelaide (LHD-02) má následovat v roce 2016.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Přeprava dokončeného trupu HMAS Canberra do Austrálie

Objednávka celé třídy vyplynula z urgentní potřeby australského námořnictva po obnově jeho výsadkových sil. Dosavadní australské výsadkové lodě - jedna jednotka třídy Kanimbla a HMAS Tobruk (L 50), jsou totiž poměrně staré a téměř neschopné služby. O jejich náhradě bylo rozhodnuto v roce 2006, přičemž námořnictvo volilo mezi španělským typem Juan Carlos I loděnice Navantia a francouzskou třídou Mistral loděnice DCNS-Thales. Španělský projekt zvítězil, přičemž stejná loděnice Austrálii dodává rovněž tři raketové torpédoborce třídy Hobart a zajišťuje tak modernizaci samého jádra australského námořnictva.

Stavba dvou objednaných výsadkových lodí probíhá ve spolupráci loděnic Navantia a BAE Systems Australia. Probíhá formou modulů, vyráběných na řadě odlišných míst a později na jednom místě zkompletovaných. Ve španělské loděnici Navantia v Cádizu je nejprve vyroben trup lodě až po letovou palubu, který je následně přepraven do australských loděnic BAE ve Williamstownu ve státě Victoria, kde je instalován velitelský ostrov a další vybavení.

Jednotky třídy Canberra:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Canberra 23. září 2009 17. února 2011 28. listopadu 2014[2] aktivní
Adelaide 18. února 2011 4. července 2012 2016 (plán) ve stavbě

Trup výsadkové lodě Canberra byl v Cádizu postaven v letech 2009–2011. V srpnu 2012 byl naložen na velkokapacitní transportní loď, která ho dopravila do Austrálie. Do Williamstownu v Melbourne plavidlo dorazilo v polovině října 2012. Trup druhé jednotkyAdelaide byl měl být do Austrálie dopraven v roce 2013.[1] Během první zkušební plavby vlastní silou byla Canberra poškozena vibracemi způsobenými chybným chodem podů.[3] Zkoušky byly obnoveny v srpnu 2014, po dokončení oprav.[4] Do operační služby loď vstoupila 28. listopadu 2014.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Stavba trupu HMAS Adelaide ve španělském Ferrolu

Základní koncepce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla mají čtyři hlavní paluby. První z nich je letová paluba, s velitelským ostrovem na pravoboku, sloužící provozu transportních vrtulníků. Horní patro v trupu lodě je rozděleno na hangár pro vrtulníky a garáž pro lehká vozidla či náklad. Pod ním se nachází hlavní ubytovací paluba a ještě níže palubní dok s garáží pro těžká vozidla. Celkově může jedna loď přepravovat 1000 vojáků, 110 vozidel a 8-18 vrtulníků.

Paluby[editovat | editovat zdroj]

Ve spodním patře je prostor o velikosti 1410 m² sloužící pro uskladnění tanků či nákladu. Do nitra lodě se vjíždí pomocí dvou bočních ramp o nosnosti 65 tun. Těžká vozidla přitom zůstávají dole, zatímco lehká vozidla mohou vyjet do garáže v horním patře pomocí vnitřní rampy, která obě části lodě spojuje. Z prostoru pro těžká vozidla je po pevné rampě přímý přístup do doku s vyloďovacími čluny.

Palubní dok má rozměry 69,3x16,8 metru. Vejdou se do něj čtyři vyloďovací čluny LCM-1E a čtyři malé rychlé čluny RHIB. Alternativou je využití výsadkových prostředků spojeneckých zemí, včetně amerických těžkých vznášedel Landing Craft Air Cushion.

Prostřední ubytovací paluba zahrnuje nejen kajuty pro 400 členů posádky a 1000 členů palubního výsadku, ale i palubní nemocnici, kanceláře či místa pro odpočinek posádky. Palubní hangár má plochu 990 m² a paluba pro lehká vozidla dalších 1880 m². V samotném hangáru je možné umístit 8 středních vrtulníků, přičemž v případě potřeby může být využit prostor pro lehká vozidla pro dalších 10 lehkých vrtulníků.

Letová paluba má rozměry 202,3×32 metru a s palubou pod ní ji spojují dva výtahy. Na její přídi bude skokanský můstek, ale s nasazením letounů se zatím nepočítá. Najednou z ní může operovat šest středních či čtyři těžké vrtulníky. V současnosti se jedná o typy MRH-90, CH-47 Chinook, UH-60 Blackhawk a SH-60 Seahawk.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Obrannou výzbroj tvoří čtyři izraelské systémy Rafael Typhoon vybavené americkým 25mm kanónem M242 Bushmaster. Doplňuje je šest 12,7mm kulometů. Lodě rovněž nesou protitorpédové systémy a výmetnice klamných cílů na obranu proti protilodním střelám.

Pohonný systém[editovat | editovat zdroj]

Pohonný systém je diesel-plyno-elektrický. Elektromotory pohání plynová turbína General Electric LM2500 a dva dieselové generátory MAN 16V32/40. Elektřina pohání dva pody Siemens - plně otočné závěsy obsahující elektromotory a dvojici lodních vrtulí. Loď tak nepotřebuje kormidlo. Dosah je 9000 námořních mil při 15 uzlech. Tato koncepce přináší značnou úsporu nákladů, vnitřního prostoru, zmenšení posádky,snížení hluku a zlepšuje manévrovací schopnosti lodi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Vrtulníkový nosič LHD je v Austrálii [online]. ATM, rev. 2012-11-01, [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.  
  2. Royal Australian Navy commissions HMAS Canberra III
  3. Australian Navy’s new Canberra-class LHD damaged during maiden sea trials [online]. Naval-technology.com, rev. 2014-06-06, [cit. 2014-06-09]. Dostupné online.  
  4. RAN’s first Nuship Canberra LHD begins final builder sea trials [online]. Naval-technology.com, rev. 2014-08-21, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]