Třída Canberra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Canberra
HMAS CanberraHMAS Canberra během vystrojování, 2013
Obecné informace
Uživatelé Australské námořnictvo
Typ vrtulníková výsadková loď
Lodě 2
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud ve stavbě
Předchůdce třída Kanimbla
Následovník {{{následující třída}}}
Technické údaje
Výtlak 27 500 t (plný)
Délka 230,82 m
Šířka 32 m
Ponor 7,08 m
Pohon diesel-plyno-elektrický
Palivo
Rychlost 20 uzlů
Dosah 9000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 400 + 1000
Výzbroj 4× 25mm kanón
6× 12,7mm kulomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla 8-18 vrtulníků
Radar GIRAFFE
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Canberra je třída vrtulníkových výsadkových lodí stavěných v současnosti pro Australské námořnictvo. Budou to vůbec největší válečné lodě, které kdy v australském námořnictvu sloužily. Budou moci sloužit pro výsadkové operace, záchranné a humanitární operace či mírové mise. Třída je modifikací španělské víceúčelové lodě Juan Carlos I. Jedna loď bude moci přepravovat až 1000 vojáků, 110 vozidel a 8-18 vrtulníků. Dle předpokladů námořnictva bude první jednotka HMAS Canberra (LHD-01) zařazena do služby v lednu 2014 a druhá jednotka HMAS Adelaide (LHD-02) v roce 2016.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Přeprava dokončeného trupu HMAS Canberra do Austrálie

Objednávka celé třídy vyplynula z urgentní potřeby australského námořnictva po obnově jeho výsadkových sil. Dosavadní australské výsadkové lodě - jedna jednotka třídy Kanimbla a HMAS Tobruk (L 50), jsou totiž poměrně staré a téměř neschopné služby. O jejich náhradě bylo rozhodnuto v roce 2006, přičemž námořnictvo volilo mezi španělským typem Juan Carlos I loděnice Navantia a francouzskou třídou Mistral loděnice DCNS-Thales. Španělský projekt zvítězil, přičemž stejná loděnice Austrálii dodá rovněž tři raketové torpédoborce třídy Hobart a zajišťuje tak modernizaci samého jádra australského námořnictva.

Stavba dvou objednaných výsadkových lodí probíhá ve spolupráci loděnic Navantia a BAE Systems Australia. Probíhá formou modulů, vyráběných na řadě odlišných míst a později na jednom místě zkompletovaných. Ve španělské loděnici Navantia v Cádizu je nejprve vyroben trup lodě až po letovou palubu, který je následně přepraven do australských loděnic BAE ve Williamstownu ve státě Victoria, kde je instalován velitelský ostrov a další vybavení.

Jednotky třídy Canberra:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Canberra 23. září 2009 17. února 2011 leden 2014 (plán) ve stavbě
Adelaide 18. února 2011 4. července 2012 2016 (plán) ve stavbě

Trup výsadkové lodě Canberra byl v Cádizu postaven v letech 2009–2011. V srpnu 2012 byl naložen na velkokapacitní transportní loď, která ho dopravila do Austrálie. Do Williamstownu v Melbourne plavidlo dorazilo v polovině října 2012. Trup druhé jednotkyAdelaide byl měl být do Austrálie dopraven v roce 2013.[1] Během první zkušební plavby vlastní silou byla Canberra poškozena vibracemi způsobenými chybným chodem podů. Obnovení zkoušek je plánováno po dokončení oprav v červenci 2014.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Stavba trupu HMAS Adelaide ve španělském Ferrolu

Základní koncepce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla budou mít čtyři hlavní paluby. První z nich je letová paluba, s velitelským ostrovem na pravoboku, sloužící provozu transportních vrtulníků. Horní patro v trupu lodě je rozděleno na hangár pro vrtulníky a garáž pro lehká vozidla či náklad. Pod ním se nachází hlavní ubytovací paluba a ještě níže palubní dok s garáží pro těžká vozidla. Celkově může jedna loď přepravovat 1000 vojáků, 110 vozidel a 8-18 vrtulníků.

Paluby[editovat | editovat zdroj]

Ve spodním patře je prostor o velikosti 1410 m² sloužící pro uskladnění tanků či nákladu. Do nitra lodě se vjíždí pomocí dvou bočních ramp o nosnosti 65 tun. Těžká vozidla přitom zůstávají dole, zatímco lehká vozidla mohou vyjet do garáže v horním patře pomocí vnitřní rampy, která obě části lodě spojuje. Z prostoru pro těžká vozidla je po pevné rampě přímý přístup do doku s vyloďovacími čluny.

Palubní dok má rozměry 69,3x16,8 metru. Vejdou se do něj čtyři vyloďovací čluny LCM-1E a čtyři malé rychlé čluny RHIB. Alternativou je využití výsadkových prostředků spojeneckých zemí, včetně amerických těžkých vznášedel Landing Craft Air Cushion.

Prostřední ubytovací paluba zahrnuje nejen kajuty pro 400 členů posádky a 1000 členů palubního výsadku, ale i palubní nemocnici, kanceláře či místa pro odpočinek posádky. Palubní hangár má plochu 990 m² a paluba pro lehká vozidla dalších 1880 m². V samotném hangáru je možné umístit 8 středních vrtulníků, přičemž v případě potřeby může být využit prostor pro lehká vozidla pro dalších 10 lehkých vrtulníků.

Letová paluba má rozměry 202,3×32 metru a s palubou pod ní ji spojují dva výtahy. Na její přídi bude skokanský můstek, ale s nasazením letounů se zatím nepočítá. Najednou z ní může operovat šest středních či čtyři těžké vrtulníky. V současnosti se jedná o typy MRH-90, CH-47 Chinook, UH-60 Blackhawk a SH-60 Seahawk.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Obrannou výzbroj tvoří čtyři izraelské systémy Rafael Typhoon vybavené americkým 25mm kanónem M242 Bushmaster. Doplní je šest 12,7mm kulometů. Lodě též dostanou protitorpédové systémy a výmetnice klamných cílů na obranu proti protilodním střelám.

Pohonný systém[editovat | editovat zdroj]

Pohonný systém lodi je diesel-plyno-elektrický. Elektromotory pohání plynová turbína General Electric LM2500 a dva dieselové generátory MAN 16V32/40. Elektřina pohání dva pody Siemens - plně otočné závěsy obsahující elektromotory a dvojici lodních vrtulí. Loď tak nepotřebuje kormidlo. Dosah je 9000 námořních mil při 15 uzlech. Tato koncepce přináší značnou úsporu nákladů, vnitřního prostoru, zmenšení posádky a snížení hluku. Naopak zlepšuje manévrovací schopnosti lodi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Vrtulníkový nosič LHD je v Austrálii [online]. ATM, rev. 2012-11-01, [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.  
  2. Australian Navy’s new Canberra-class LHD damaged during maiden sea trials [online]. Naval-technology.com, rev. 2014-06-06, [cit. 2014-06-09]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]