Třída Cöln

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Cöln
SMS Dresden II
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typ lehký křižník
Lodě Dresden II
Cöln II
Ersatz Cöln
Ersatz Emden
Ersatz Karlsruhe
Frauenlob
Leipzig
Magdeburg
Rostock
Wiesbaden
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Königsberg
Následovník
Technické údaje
Výtlak 5620 t
Délka 155,5 m
Šířka 14,3 m
Ponor
Pohon 33 180 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28,5 uzlů
Dosah
Posádka 500
Výzbroj 8× 150 mm
3× 88 mm
torpédomet
120 min
Pancíř paluba 19 mm
velitelská věž 50 mm
boky 64 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Cöln byla poslední postavenou třídou lehkých křižníků Kaiserliche Marine v období první světové války. Třídu tvořilo 10 jednotek z nichž jen Dresden II a Cöln II se podařilo zařadit do služby. Byly to poslední dokončené křižníky Kaiserliche Marine. Stavbu ostatních lodí přerušil konec války v různých fázích rozestavěnosti.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kromě mírně vyššího výtlaku se od předchozí třídy Königsberg lišily jen minimálně. Hlavní výzbroj lodí tvořilo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. Dále nesly tři 88mm protiletadlové kanóny a čtyři 500mm torpédomety. Byly vybaveny pro nesení 120 min. Boční pancéřový pás měl sílu až 64 mm, pancéřová paluba 19 mm a velitelská věž 50 mm.[1] Pohon zajišťovaly parní turbíny. Lodě dosahovaly rychlosti 28,5 uzlu.

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Pouze Dresden a Cöln byly zařazeny do služby. Stalo se tak ovšem až v samém závěru války. Po uzavření příměří byly obě lodi internovány ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 pak došlo k tzv. incidentu ve Scapa Flow, když němečtí námořníci své lodě raději potopili, aby nepadly do rukou Dohody. Vraky obou křižníků byly ponechány na místě a jsou dnes častým cílem potápěčů.[2]

Frauenlob, Leipzig, Magdeburg, Rostock a Wiesbaden se alespoň podařilo spustit na vodu, stavba trojice Ersatz Cöln, Ersatz Emden a Ersatz Karlsruhe však nepokročila ani do této fáze. Osm rozestavěných lodí bylo po válce sešrotováno.[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 337. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 62. (česky) [Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 183.  
  3. MILFORD, Darren. Cöln Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Cöln class cruiser ve Wikimedia Commons