Stupňování

Stupňování (též komparace, řidčeji gradace^[1]) v lingvistice znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen a příslovcí. Ze syntaktického hlediska může být prováděno buď odvozováním slov pomocí ohýbání (flexe), nebo skládáním základního tvaru se stupňovacími příslovci. Ze sémantického hlediska může být stupňování prosté (stupeň vlastnosti) nebo poměrné (srovnávací).

Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti, například Můj otec je již starý. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Petr je stejně starý jako Pavel. Pozitiv je obvykle považován za základní tvar slova (lemma), pod kterým se přídavná jména a příslovce uvádějí ve slovnících.

Komparativ (2. stupeň) vyjadřuje vyšší/nižší míru vlastnosti. Obvykle se používá ke srovnávání, např. Petr je starší než Pavel. Komparativ použitý bez srovnání (tzv. elativ neboli komparativ absolutní) slouží ke zmírnění (eufemizaci) určitého tvrzení, např. Paní Nováková je starší dáma (místo Paní Nováková je stará). Komparativ absolutní se v češtině vyskytuje poměrně málo, daleko běžnější je například v latině.

Superlativ (3. stupeň) vyjadřuje nejvyšší/nejnižší míru vlastnosti, např. Petr je nejstarší z celé třídy. V některých jazycích, například v latině nebo ve španělštině, se vyskytuje tzv. elativ (superlativ absolutní), který nemá funkci porovnávací, ale označuje vysokou míru vlastnosti. Do češtiny ho překládáme pomocí příslovcí velmi, hodně apod. (Petrus callidissimus est. - doslova Petr je 'nejchytřejší', bez srovnávání ve významu Petr je velmi chytrý.). Příkladem superlativu absolutního v češtině je např. spojení s největší radostí.

Výraz superlativ se v češtině používá i v přeneseném významu: mluvit o někom/něčem v superlativech = vychvalovat ho/to.

Výjimečně se v některých jazycích (např. ve velštině) objevuje i čtvrtý stupeň, ekvativ, který vyjadřuje stejnou míru vlastnosti - velšský výraz mwy swynol obpovídá českému stejně krásný.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ASCS, hesla komparace a gradace
↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 144.

Literatura

KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. S. 445–447.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo komparativ ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ASCS, hesla komparace a gradace

[2] ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 144.

[1]

[2]