Seznam mytických králů Élidy
Staré řecké báje říkají, že prvním králem Élidy byl Aethlios, syn nejvyššího boha Dia (nebo Aiola[1]) a Prótogeneie, dcery Deukalióna.[2][3] Jeho nástupcem se stal syn Endymión. Po něm vládl Épeios, jehož jménem pak lid nazval svou zemi.[4] Elida (Elisa) dostala své jméno za vlády Éleia, syna Epeiovy sestry Eurykydé a boha Poseidóna.[5] Po Éleiovi vládlo v Élidě ještě několik místních králů, dokud Peloponés nedobyli Dórové vedení Heráklovci.[6]
Podle mýtů si Heráklovci Élidu podmanili dvě generace po trojské válce. Antický autor Apollodoros z Atén uvádí, že v době, kdy se Dórové s Heráklovci chystali na poslední pokus dobýt Peloponés, potkal Oxyla při putování jeden z jejich vůdců Temenos,[7] jemuž věštba doporučila, aby si za vůdce zvolili trojokého a zajistili si tak úspěch vojenské výpravy. Jelikož Oxylos putoval krajinou na koni (nebo oslu), který měl jedno oko, Temenos usoudil, že se věštba vztahuje na něj a proto ho přesvědčil, aby se k nim přidal.[7][6]
Po úspěchu vojenské výpravy ho za podporu zvolili za krále Élidy. Jakmile se Oxylos stal králem, uspořádal v Olympii hry, které tam kdysi založil Herakles (nebo Pelops) a znovu je vrátil do povědomí lidí.[7][6] Hry v Olympii se však po smrti Oxyla pro rozbroje v Řecku opět nekonaly. Obnovil je až jeho potomek, élidský král Ifitos.[8][6]
Oxylos se oženil s Pieriou a měl s ní dva syny, Aitóla a Laia. Aitólos, který zemřel mladý, rodiče pohřbili nedaleko Olympie[9] a jejich druhý syn Laias se stal dědicem trůnu.[8]
Následující seznam uvádí jména králů Élidy, chronologicky seřazených tak, jak je zaznamenaly řecké mýty.
Období vlády (letopočty jsou fiktivní) |
Jméno panovníka | poznámky |
---|---|---|
Aethlios | syn nejvyššího boha Dia (nebo Aiola) | |
Endymion | syn Aethlia (nebo boha Dia)[10] | |
Épeiose | syn Endymion, s Anaxirhoé měl dceru Hyrminu [11] | |
Aitólos | bratr Épeia, pro neúmyslnou vraždu se musel vzdát trůnu[5] | |
Éleios | syn Epeiovej sestry Eurykydy a boha Poseidona. | |
Auge | syn Éleia (podle jiné verze syn boha Hélia)[12] | |
Fyleus | syn Auge[13] | |
Aktor | bratr Auge[14] | |
Cca 1200 před Kr. | Agasthenes Amfimachos Thalpios | Agasthenes byl syn Auge, Amfimachos, syn Kteata a Thalpios syn Euryta, vládli společně.[15] |
Polyxenos | syn Agasthena[16] | |
Amfimachos II. | Syn Polyxena[16] | |
Éleios II. | Syn Amfimacha[17] | |
Oxylos | syn Haimón, syna Thoanta.[18] (nebo podle jiné verze syn Andraimóna[7]) | |
Laias | syn Oxyla a Pierie[9] | |
Cca 800 před Kr. | Ifitos | Ifitos byl v mýtech obnovitel olympijských her založených Heraklem (nebo Pelopa). Rok jejich založení, 776 před Kr. Se stal výchozím rokem starověkého řeckého kalendáře.[19] |
V Élidě mezi svahy Kronova vrchu a meandru řeky Alfeios, na místě zvaném Olympia, se pak prostřednictvím sportovních slavností upevňovalo vědomí sounáležitosti Řeků. Olympiáda se tak stala největší kulturní a společenskou událostí celého řeckého světa.[20] Co se však týče jejich obnovitele krále Ifita, je stejně zahalen do polomytické mlhy jako jeho údajný současník spartský zákonodárce Lykúrgos.[21]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam mýtických kráľov Élidy na slovenské Wikipedii.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,18,4.
- ↑ Hyginus, Fabulae 155.
- ↑ Apollodoros, Bibliotheca, 1,7,2.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,4.
- ↑ a b Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,8.
- ↑ a b c d Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 347.
- ↑ a b c d Apollodoros, Bibliotheca, 2,8,3.
- ↑ a b Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,4,5.
- ↑ a b Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,4,4.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,3.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,6.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,9.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,10.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,1,11.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,3,3.
- ↑ a b Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,3,4.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,3,5.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 5,3,6.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 224.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 31.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 158.