Selfaktor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Selfaktor, česky také zvaný samopřed, je dopřádací stroj vynalezený v první polovině 19. století (skoro současně s prstencovým dopřádacím strojem) a používaný k průmyslové výrobě do druhé poloviny 20. století.
V současné době se nové selfaktory nevyrábí, jejich funkce se předvádí v některých muzeích.[1]
Obsah |
[editovat] Konstrukce a způsob práce stroje
Stroj sestává
- z pevné části s rámem na přástové vály a s podávacím ústrojím a
- z vozu s vřeteny a navinovacími elementy, který se během předení vzdaluje od pevné části až na 3 metry.
Předení probíhá jako přetržitý proces v několika fázích:[2]
- Válečky dodávají přást, vůz se vzdaluje od podávání, přást se protahuje (zjemňuje) a vřetena ho mírně zakrucují
- Dodávka přástu se zastaví, vřetena se otáčí maximální rychlostí, dokončují zakrucování a vůz se pomalu přibližuje k pevné části stroje
- Vůz se zastaví, vřetena se několikrát otočí opačným směrem (záloha k navíjení), vůz se vrací do základní polohy v blízkosti podávání, vřetena se otáčí původním směrem a příze se navíjí na dutinku (nasazenou na vřetenu)
Jisté zjednodušení představovala konstrukce selfaktoru z počátku 20. století s pevnou vřetenovou lavicí a s pojízdným rámem na přástové vály. Na technologii předení a vlastnostech příze se však při této alternativě nic nezměnilo.
[editovat] Výhody oproti prstencovým dopřádacím strojům
Při zakrucování a protahování přástu se posunují vlákna tak, že se vyrovnávají tenká a tlustá místa v průřezu příze. Selfaktorová příze je stejnoměrnější a na selfaktoru se nechá vyrobit jemnější příze. Rozdíly jsou zřetelné zejména u přízí z mykané vlny a z vlákenných odpadů.
[editovat] Nevýhody
Výrobní náklady na selfaktorovou přízi jsou podstatně vyšší zejmena proto, že rychlost stroje je oproti prstencovým dopřádačkám méně než poloviční, výrobní plocha více než trojnásobná, mechanizmus a seřizování stroje podstatně složitější.
Za těchto okolností mohly selfaktory konkurovat prstencovému dopřádání jen u stále se zmenšujícího množství přízí. Zmínky o jedněch z posledních selfaktorů ve výrovních provozech pochází z 80. let minulého století.
[editovat] Literatura
- Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986
- Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1970
