Schweigt stille, plaudert nicht
Schweigt stille, plaudert nicht (BWV 211) je světská kantáta Johanna Sebastiana Bacha, známá také jako Kantáta o kávě nebo Kávová kantáta. Žánrově se blíží komické opeře[1] a někdy bývá uváděna scénicky.
Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]
Kantáta byla složena pravděpodobně v roce 1734. Jako libreto Bach použil Picanderův satirický text Über den Caffe (O kávě), který byl vydán již v roce 1732 a kromě Bacha jej zhudebnili nejméně tři další skladatelé. Text byl reakcí na tehdejší velikou popularitu pití kávy v německých městech. V Lipsku, kde Bach žil, bylo v době vzniku kantáty jedenáct veřejných kaváren a kromě nich se káva podávala také v salonech. Hodně se debatovalo o zdravotních i společenských důsledcích pití kávy.[2]
Není zcela přesně doloženo, kde byla kantáta poprvé uvedena, ale je pravděpodobné, že to bylo v lipské Zimmermanově kavárně, kde Bach každý týden koncertoval se souborem Collegium musicum.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
- vypravěč (tenor)
- Šlendrián, otec (bas)
- Lieschen, jeho dcera (soprán)
- instrumentální doprovod: příčná flétna, dvoje housle, viola a basso continuo
Děj[editovat | editovat zdroj]
Na začátku kantáty vypravěč uvede pana Šlendriána, který si stěžuje na svou neposlušnou dceru Lieschen a žádá ji, aby přestala pít kávu. Ta odmítá s tím, že bez každodenního šálku kávy by se z ní stal "kus vysušeného skopového" a v následující árii vychvaluje kávu, která je "sladší než tisíc polibků". Otec jí začne vyhrožovat, že pokud s pitím kávy nepřestane, zakáže jí vycházky a nebude jí kupovat módní šaty a stuhy na klobouky. Lieschen odpovídá, že toho všeho se klidně vzdá, jen když jí zůstane káva. Nakonec otec přijde s tím, že jí nepovolí vdavky. Lieschen změní názor, slibuje, že se už kávy ani nedotkne, a prosí otce, aby jí šel ještě tentýž den domluvit nápadníka.
V tomto místě původní Picanderovo libreto končí. Bach však přidal ještě další dvě části (autor textu je neznámý), ve kterých dojde k obratu:
Vypravěč popisuje, že zatímco se otec vydal do města hledat dceři nápadníka, Lieschen nechala tajně vyhlásit, že přijme jen takového, který jí slíbí, a také to zanese do manželské smlouvy, že si bude moci připravovat kávu kdykoliv se jí zachce. V závěru všichni společně zpívají, že "stejně jako kočka nepřestane chytat myši, mladé dívky nepřestanou pít kávu", tak jako to ostatně dělají i jejich matky a babičky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Cantata BWV 211, Coffee Cantata [online]. The Bach Choir of Bethlehem [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
- ↑ GOODMAN, Katherine R. From Salon to Kaffeekranz: Gender Wars and the Coffee Cantata in Bach’s Leipzig. In: BARON, Carol K. Bach’s changing world: voices in the community. [s.l.]: University of Rochester Press, 2006.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Schweigt stille na Wikimedia Commons 
Dílo Schweigt stille, plaudert nicht ve Wikizdrojích (německy)- Informace o kantátě na webu Bach cantatas
- Volně dostupné partitury na portálu IMSLP
