Saskia van Uylenburgh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saskia van Uylenburgh
Narození1612
Leeuwarden
Úmrtí14. června 1642 (ve věku 29–30 let)
Amsterdam
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníOude Kerk
BydlištěRembrandtův dům (od 1639)
Nábož. vyznáníkalvinismus
ChoťRembrandt (1634–1642)[1]
DětiTitus van Rijn[1]
RodičeRombertus van Uylenburgh[1]
PříbuzníAntje van Uylenburgh a Titia van Uylenburgh (sourozenci)
Alida van Uylenburgh (sestřenice)
Hendrickje van Uylenburgh (praneteř)[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rembrandt: Saskia van Uylenburgh z profilu, v bohatém kostýmu, 1633 / 34–1642, olej na dřevě, Gemäldegalerie Alte Meister, Kassel

Saskia van Uylenburgh (v češtině psána také Saskie, 2. srpna 1612 Leeuwarden – 14. června 1642 Amsterdam) byla manželka holandského barokního malíře Rembrandta van Rijna, který ji zobrazil na mnoha svých obrazech a grafikách.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Saskia Uylenburghová byla patricijská dcera z Leeuwardenu, hlavního města nizozemské provincie Friesland.[3] Její otec Rombertus Uylenburgh (1554–1624), bývalý starosta města, patřil k politické elitě převážně autonomní provincie; její matka Sjoukje Aessingaová (1564–1619) pocházela z respektované fríské rodiny. Saskia byla nejmladší z osmi dětí. Poté, co se ve dvanácti letech stala sirotkem, se o ni starali její sourozenci. V roce 1628 se jejím opatrovníkem stal její švagr Gerrit van Loo (přibližně 1580–1641), manžel její sestry Hiskie. Přestěhovala se za ním do vesnice Sint Annaparochie v pobřežní oblasti Het Bildt, kde byl Gerrit van Loo obecním tajemníkem. V roce 1632 rodina se Saskií uprchla před povstáním sedláků do Leeuwardenu.

Odtamtud Saskia pravděpodobně na jaře 1633 odešla do Amsterdamu, kde žilo několik členů rodiny. Pravděpodobně tam bydlela u své starší sestřenice Aeltje Uylenburghové a jejího manžela, kazatele Johannese Sylvia. V ateliéru svého bratrance Hendricka van Uylenburgha, předního obchodníka s uměním, se tehdy nejspíš seznámila s jeho zaměstnancem Rembrandtem van Rijnem. Dne 5. června 1633 se s ním ve Frieslandu zasnoubila. O tři dny později ji Rembrandt zachytil na portrétu, který se nyní nachází v berlínském Kabinetu mědirytin.[4] Poté odcestoval zpět do Amsterdamu - do svatby uplynul více než rok. Během té doby se Saskia přestěhovala do Franekeru, kde zemřela její sestra Antje a její vdovec profesor Johannes Maccovius naléhavě potřeboval pomoc. Manželství s Rembrandtem bylo v Amsterdamu registrováno 22. června 1634. Církevní svatba se konala 2. července 1634 ve vsi Sint Annaparochie ve Frísku. Potom se novomanželé přestěhovali do Amsterdamu, kde žili nejprve v domě Hendricka Uylenburgha.

V roce 1635 Rembrandt ukončil spolupráci s Uylenburghem a také se vzdal bytu u něho. Pár se pak přestěhoval do domu na Nieuwe Doelenstraat č. 20. Dne 15. prosince 1635 bylo pokřtěno první Saskiino dítě Rombertus, ale chlapeček žil jen dva měsíce. I další dvě děti, dívky stejného jména Cornelia, zemřely v letech 1638 a 1640 po několika týdnech života.

V roce 1638 Rembrandt žaloval Saskiina příbuzného Albertuse van Loa a jeho sestru, protože prý tvrdili, že Saskia „promarnila dědictví rodičů na pompu a nádheru“. Rembrandt namítal, že on a jeho manželka jsou „bohatí a mají nadprůměrně mnoho majetku“. Proces prohrál.

Hrob Saskie Uylenburghové v amsterodamském kostele Oude Kerk

Následující rok Rembrandt koupil dům v Sint Anthoniesbreestraat (dnes Jodenbreestraat), dnešní Rembrandthuis, za vysokou částku 13 000 guldenů. V roce 1641 se zde manželům narodilo čtvrté dítě, Titus van Rijn. Titus byl jediný z jejich dětí, který přežil, ale Saskii se zhoršilo zdraví. Předpokládá se, že trpěla tuberkulózou. Dne 5. června 1642 podepsala závěť[5] a stanovila, že Rembrandt bude muset v případě nového sňatku okamžitě převést polovinu jejich společného majetku na Tita. Pokud by Titus zemřel, Saskiino dědictví by připadlo jejím příbuzným. Toto nařízení nejspíš ovlivnilo Rembrandta v tom, že se už nikdy neoženil. Dne 14. června Saskia zemřela ve věku 30 let a byla pohřbena v nejvýznamnějším kostele města Oude Kerk.[6]

Skutečnost, že se Saskia zamilovala do umělce, který byl v sociální hierarchii zjevně pod ní jako patricijskou dcerou, a poté si navzdory všem konvencím prosadila rychlý sňatek, svědčí o nekonformní osobnosti s velmi silnou vůlí.[7]

Význam pro Rembrandtovo umění[editovat | editovat zdroj]

Saskia byla pro Rembrandta zdrojem inspirace. Byla modelem jeho obrazů, jako je například Flora, i kreseb, ale nikdy nevytvořil její konvenční portrét. Vždy se objevovala v nějaké roli - jako bohyně, legendární postava z klasické mytologie nebo biblická ženská postava. Americká historička umění Stephanie S. Dickeyová v této souvislosti hovoří o „spojení lásky, umění a obchodu“.[8] Zvláště zajímavý je velký dvojitý portrét v Obrazové galerii starých mistrů v Drážďanech, který ukazuje Rembrandta v roli marnotratného syna v nevěstinci a Saskii, která mu sedí na klíně jako kurtizána. Podle amerického historika umění H. Perryho Chapmana je třeba tento obraz interpretovat jako Rembrandtův ironický komentář jeho vlastních sociálních ambic.[9]

V žádném jiném portrétu však Rembrandt nešel tak daleko jako v malbě nyní uchovávané v Kasselu: díky bohatému starodávnému rouchu na ní Saskia vypadá jako postava z dávno minulé éry, vyňatá ze současnosti, promítnutá do jiného světa. Začal ho malovat v počátcích jejich manželství a dopracoval ho v roce její smrti, 1642. Přidání peří na klobouk může být symbolem pomíjivosti lidského života, a především se jako jasný znak konce života jeví rostlina v jejích rukou: lístky připomínají rozmarýn, který je známkou manželské věrnosti, ale také věčné památky. Na nizozemských portrétech mrtvých bývá vidět na pokrývce nebo v rukou zesnulého. Kasselův portrét Saskie se tak stal soukromým vzpomínkovým obrazem na Rembrandtovu zesnulou manželku.[10]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Německá poštovní známka se Saskií Uylenburghovou

Asteroid Saskia, objevený Maxem Wolfem v roce 1900, byl pojmenován po Saskii van Uylenburgh.

Ke 400. výročí narození Rembrandta vydala Německá pošta spolu v roce 2006 známku o hodnotě 70 centů s obrazem Saskie van Uylenburgh. Bylo to společné vydání s Nizozemskem, došlo však k problémům s autorskými právy.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saskia van Uylenburgh na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c ECARTICO. Dostupné online. [cit. 2023-07-04].
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Christoph Driessen: Rembrandt und die Frauen, Regensburg 2011
  4. ↑ Rembrandt in Berlijn: alle tekeningen uit het Kupferstichkabinett. CODART [online]. [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Testament der Saskia van Uylenburgh[nedostupný zdroj]; poznámka = Toter Link url=http://stadsarchief.amsterdam.nl/presentaties/uitgelicht/rembrandt_prive/saskia_van_uylenburgh/testament_saskia/index.nl.html[nedostupný zdroj] |date=2019-05 |archivebot=2019-05-12 06:24:40 InternetArchiveBot im Stadtarchiv Amsterdam (niederl.)
  6. ↑ Ehemaliger Grabplatz in der Oude Kerk[nedostupný zdroj]; poznámka = url=http://www.gravenopinternet.nl/cgi-bin/mk5/mk5_goi.pl?xpath=document%28%27xml%2Fexpositie2_du.xml%27%29%2F%2Fexpositie&xslsheet=du%2Fxsl%2Fexpositie_fs.xsl&mkp_taal=du[nedostupný zdroj] |date=2019-05 |archivebot=2019-05-12 06:24:40 InternetArchiveBot
  7. ↑ Christoph Driessen: Rembrandt und die Frauen, Regensburg 2011, s. 100
  8. ↑ Stephanie S. Dickey: Rembrandt and Saskia: Art, Commerce, and the Poetics of Portraiture, in: Alan Chong/Michael Zell (vyd.): Rethinking Rembrandt, Zwolle 2002, s. 17 ff.
  9. ↑ H. Perry Chapman: Rembrandt's Self-Portraits, A Study in Seventeenth-Century Identity, Princeton 1990, s. 114 ff.
  10. ↑ Online-Katalog der Museumslandschaft Hessen Kassel
  11. ↑ Saskia van Uylenburgh in Arcadian Costume
  12. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Christoph Driessen: Rembrandt und die Frauen. Pustet, Regensburg 2011, ISBN 978-3-7917-2359-4 .
  • Tatjana Kuschtewskaja : Martini Rembrandt Harmesz van Rijn und Saskia van Uylenburgh. In: táž: Geheimnisse schöner Frauen. Berühmte Künstler und ihre Modelle. Grupello Verlag, Düsseldorf 2018, ISBN 978-3-89978-301-8, s. 27–34.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Saskia_van_Uylenburgh&oldid=21946037“