Rozmarýn lékařský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rozmarýn lékařský

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod: rozmarýn (Rosmarinus)
Binomické jméno
Rosmarinus officinalis
L.
Květy rozmarýnu

Rozmarýn lékařský nazývaný též rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je stálezelená léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých keřovitého vzrůstu. Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Rozmarýn je stálezelený, až 2 m vysoký, výrazně vonící keř.
  • Stonky husté, větvené, ve spodní části dřevnatějící se šedavou kůrou.
  • Listy jsou úzké, vstřícné přisedlé, aromatické, svrchu tmavé a lesklé, vespod šedavé
  • Kvete v pozdním jaru a raném létě drobnými bílými či nachovými až modrými kvítky.
  • Květenství tvoří liché klasy v úžlabí hor. listů, složeny jsou z 5 až 10 květů. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V původním areálu rozšíření roste v suchých místech v blízkosti mořského pobřeží. Nesnáší těžké půdy.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál zahrnuje Středomoří. Pěstuje se také v Anglii, USA, Mexiku a téměř po celé střední a východní Evropě, zde ale nezplaňuje, neboť nepřežije tuhé zimy a musí přezimovat ve skleníku. Lze jej pěstovat i doma na slunném místě - v zimě za oknem a v létě na balkoně či terase nedoroste však do 2 m.

Dováží se z bývalých zemí Jugoslávie, Itálie, Španělska, Francie, Albánie.

Rozmarýna - koření

Použití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velké množství zdraví škodit. Používá se buď samotná nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.

Jiné[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zemích světa se používá k destilaci silice užívané do šamponů, mýdel i kolínské. Mnohde se vkládá do šatníků jako ochrana proti molům.[1]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje 1 až 2% silice (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), flavonoidy (luteolin, apigenin, diosmetin aj.), diterpenové hořčiny (pikrosalvin, rosmanol, rosmadial aj.), kyselinu ursulovou, oleanovou, kávovou, chlorgenovou a rozmarýnovou, třísloviny (až 8%) a další látky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Rozmarýna lékařská, s. 184.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu