Rozmarýn lékařský
Rozmarýn lékařský
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Rosmarinus officinalis L. |
Rozmarýn lékařský nazývaný též rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je stálezelená rostlina z čeledi hluchavkovitých keřovitého vzrůstu. Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny.
Obsah |
Popis [editovat]
- Rozmarýn je stálezelený, až 2 m vysoký, výrazně vonící keř.
- Stonky husté, větvené, ve spodní části dřevnatějící se šedavou kůrou.
- Listy jsou úzké, vstřícné přisedlé, aromatické, svrchu tmavé a lesklé, vespod šedavé
- Kvete v pozdním jaru a raném létě drobnými bílými či nachovými až modrými kvítky.
- Květenství tvoří liché klasy v úžlabí hor. listů, složeny jsou z 5 až 10 květů. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský
Stanoviště [editovat]
V původním areálu rozšíření roste v suchých místech v blízkosti mořského pobřeží. Nesnáší těžké půdy.
Areál rozšíření [editovat]
Původní areál zahrnuje Středomoří. Pěstuje se také v Anglii, USA, Mexiku a téměř po celé střední a východní Evropě, zde ale nezplaňuje, neboť nepřežije tuhé zimy a musí přezimovat ve skleníku. Lze jej pěstovat i doma na slunném místě - v zimě za oknem a v létě na balkoně či terase nedoroste však do 2 m.
Dováží se z bývalých zemí Jugoslávie, Itálie, Španělska, Francie, Albánie.
Použití [editovat]
Gastronomie [editovat]
Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velké nožství zdraví škodit. Používá se buď samotná nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.
Jiné [editovat]
V mnoha zemích světa se používá k destilaci silice užívané do šamponů, mýdel i kolínské. Mnohde se vkládá do šatníků jako ochrana proti molům.[1]
Obsahové látky [editovat]
Obsahuje 1 až 2% silice (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), flavonoidy (luteolin, apigenin, diosmetin aj.), diterpenové hořčiny (pikrosalvin, rosmanol, rosmadial aj.), kyselinu ursulovou, oleanovou, kávovou, chlorgenovou a rozmarýnovou, třísloviny (až 8%) a další látky.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Rozmarýna lékařská, s. 184.