Rýnské falckrabství
Rýnské falckrabství neboli Falcké hrabství na Rýně (německy Pfalzgrafschaft bei Rhein) byl státní útvar a stát Svaté říše římské, v roce 1356 povýšen na kurfiřtství. Existovalo do roku 1803 s hlavním městem provincie Heidelbergem, později Mannheimem.
Dějiny
Roku 1156 udělil císař Fridrich I. Barbarossa svému nevlastním bratru Rýnské falckrabství v léno. Území Rýnské Falce tvořily statky lotrinského falckrabství, sálsko-štaufských domén a fojtství a církevní domény (biskupství špýrské a wormské, říšské opatství Lorsch). Po krátké vládě Welfů (v letech 1195–1214), připadla Falc Ludvíku I. Bavorskému, jehož syn Ota II. se v roce 1225 oženil s dědičkou Welfů Anežkou († 1267) a tím Falc definitivně připadla Wittelsbachům. Do roku 1329 bylo Rýnské falckrabství spojeno s Bavorským vévodstvím. Císař Ludvík IV. Bavor musel roku 1329 svým synovcům odstoupit vedle rýnských držav většinu bavorské Nordgau, tj. pozdější Horní Falce; na základě této smlouvy se rod Wittelsbachů rozdělil na starší falckou a mladší bavorskou hlavní linii a o kurfiřtskou hodnost se měly dělit. Starší falcká linie ale získala kurfiřtskou hodnost pro sebe v roce 1356.