Rouskový pyl
| Rouskový pyl | |
|---|---|
 Hrudky včelího květového pylu | |
| Základní informace | |
| Kategorie | včelí produkt |
| Tvar | hrudky, kuličky |
| Tvůrce | včela medonosná |
| Nutriční hodnoty (100 g) | |
| Bílkoviny | 20-50 g |
| Tuky | 3-14 g |
| Sacharidy | 25-48 g |
| Složení | |
| pyl, med a nektar | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Rouskový pyl (také známý jako včelí květový pyl), je pyl, který včely sbírají z květů a přinášejí ho na svých zadních nožičkách do úlu. Rousky pylu následně ukládají do buněk, kde pyl fermentuje a transformuje se na pergu (fermentovaný pyl).[1]
Proces vzniku[editovat | editovat zdroj]
Včela přelétává z květu na květ. Na její chlupaté tělo se nachytá pyl. Za letu jej včela nohami otírá a formuje do rousek na zadním páru nohou. Aby vytvořila jeden pár rousků, musí včela obletět přibližně 80 květů. Vždy navštěvuje květy téhož druhu rostlin - díky tomu je opyluje tím správným pylem. Podle barvy rousků lze určit, kterou rostlinu včela navštěvovala.
Získávání rouskového pylu[editovat | editovat zdroj]
Do česna se umístí tzv. pylochytová mřížka. Včely jí musí prolézt a přitom ztratí pylové rousky. Včelař je odebírá jednou denně z nádoby pod pylochytem. Po pár dnech se však včely naučí pylochytem prolézat bez ztráty rousek. I tak se pylochyt umísťuje do jednoho úlu nejdéle na 2-3 dny, aby nebylo včelstvo ohroženo nedostatkem bílkovin. Odebraný pyl se suší nebo zmrazí. Sušením se snižuje stravitelnost pylu pro člověka. Taktéž lze pyl smíchat s medem.
Význam pro včelstvo[editovat | editovat zdroj]
Pyl ve formě pergy (fermentovaný pyl) je pro včelstvo kriticky důležitá surovina, protože ji používají ke krmení anebo k tvorbě výživných směsí (mateři kašičky) svých larev. Kromě krmení starších larev je pyl nezbytný i pro výživu dospělých včel. Vylíhnutá mlaďuška nemá funkční hltanové žlázy, nezbytné pro produkci mateří kašičky. Proto prvních pár dní vykonává práci uklízečky buněk a přitom konzumuje pyl. Z tohoto důvodu je perga označována jako včelí chléb. Včelstvu se může odebrat nejvýše 30 % pylových zásob, jinak by příliš zesláblo. Při akutním nedostatku pylu v přírodě, anebo neodborným zásahem včelaře, může včelstvo uhynout. Délka života včely létavky je 6 týdnů a nastane-li situace, že včelstvo nemá dostatek pylových zásob, pak neplodí, postupně slábne až uhyne stářím. Za příznivých podmínek včelí královna může naklást denně i 2000 vajíček.
Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]
V moderní medicíně většina včelích produktů (med, pyl, propolis, mateří kašička) naráží na své limity a nelze je označit jako léčiva. Neexistují totiž klinické testy, které nelze provést z důvodů, že složení včelích produktů není konstantní, ale závisí na lokalitě, ročním období, počasí, kondici včelstva a mnoha dalších faktorech. Pro lidské využití látek v pylu obsažených je před jeho konzumací potřeba vrchní vrstvu narušit, nejlépe nabobtnáním. Obal pylového zrna je velmi odolný. Obecně zdravotní účinky jsou definovány následovně: "Pyl je využíván sportovci jako doplněk stravy pro vysoký obsah vitamínů, minerálů, stopových prvků a cenných bílkovin. Některými autory je doporučován jako podpůrný prostředek při onemocnění nebo oslabení organismu. Z pylu se vyrábějí preparáty využívané k léčbě alergií. Léčba konzumací se zkoumá a ověřuje." [2][3]
Složení[editovat | editovat zdroj]
Bílkoviny-22 %, voda-16 %, sporopolenin (obal pylových zrn)-15 %, sacharóza-11 %, tuky-7 %, popeloviny-6 %, fruktóza-5 %, celulóza-5 %, glukóza-4 %, škrob-2 %, ostatní-3 %. Složení pylu závisí na druhu rostliny, rozdíly jsou běžně i v řádu 7-násobků. Pyl je bohatý na vitamíny, minerály a stopové prvky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ČESKÝ SVAZ VČELAŘŮ. Perga – včelí zlato - Český svaz včelařů. www.vcelarstvi.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Pyl. www.vcelky.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ SAMLEKOVÁ, Zuzana. Přírodní síla včelích produktů - I. časopis Včelařství. 2019, roč. 2019.
Litaratura[editovat | editovat zdroj]
- SCHROEDER, Annette. Síla včelích produktů - Med, pyl a propolis. 1. vyd. [s.l.]: Brázda, 2023. 144 s. ISBN 978-80-209-0475-1.
- TAUTZ, Jürgen. Fenomen Pszczół miodnych. 1. vyd. Łódź: Galaktyka Sp. z o.o, 2008. ISBN 978-83-7579-040-5. (polsky)
- DEMIANOVICZ, A. Hodowla pszczół. 1. vyd: Pańswowe wydawnictwo rolnicze i leśne, Warszawa, 1957. (polsky)
- BERÁNEK, Vladimír. Včelářská encyklopedie. 2. vyd: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1953.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rouskový pyl na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo pyl ve Wikislovníku
