Renaud z Dammartinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renaud a Ferrand, zajatci od Bouvines (středověká miniatura)
Příbuzenstvo
otec Alberic III. z Dammartinu
matka Matylda z Clermontu
I. manželka Marie ze Châtillonu
II. manželka Ida z Boulogne
dcera Matylda z Boulogne

Renaud z Dammartinu (francouzsky Renaud de Dammartin, 1165?1227) byl hrabě z Boulogne, Dammartinu, Aumale a Mortain. Byl zdatným rytířem a přítelem francouzského krále Filipa Augusta. Rozdělily je politické zájmy, setkali se na bitevním poli u Bouvines a Renaud dožil svůj život ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí strávil na dvoře kapetovských králů a od dětství byl druhem a přítelem prince Filipa, který jej pasoval rytířem. Pod vlivem svého otce se dočasně připojil k Plantagenetům a po návratu na Filipovu stranu přijal jako úplatu sňatek s Marií ze Châtillonu.[1] Roku 1190 Marii zapudil kvůli Idě z Boulogne, dvojnásobné vdově a jejímu strategicky položenému hrabství, kterou unesl.[2] Sňatkem s Idou, jež předtím dle kronikáře Lamberta z Ardres údajně koketovala s mladým Arnouldem z Guînes, proti sobě popudil rodinu bývalé manželky a také příbuzenstvo zklamaného nápadníka, hrabata z Guînes a Saint-Polu.

Roku 1204 se Renaud podílel na vojenském tažení krále Filipa do Normandie, přispěl k dobytí hradu Gaillard a obdržel od krále hrabství Aumale. Oba muži zpečetili své spojenectví také sňatky, Šimon z Dammartinu si vzal královu neteř a králův maličký syn Filip Hurepel byl zasnouben s Renaudovou jedinou dcerou Matyldou.[3] I přes dvojité provázání obou rodin přátelství ani spojenectví nevydrželo.

Renaud po letech změnil politický kurz, odmítl předstoupit před krále a dát mu k rozřešení svůj spor s Filipem, biskupem z Beauvais, a roku 1212 se přidal na stranu anglického krále Jana Bezzemka. O dva roky později jej toto rozhodnutí přivedlo na bitevní pláň u Bouvines, kde statečně bojoval.

Tuto bitvu, ke které ty nabádáš a kterou prosazuješ, já neprosazuji a ani k ní nenabádám. Stane se, že ty prchneš jako ničema a zbabělec a já budu bojovat o holý život a moc dobře vím, že budu zajat, nebo zemřu.
— Renaud z Dammartinu Hugovi z Boves[4]

Zle zraněný se vzdal johanitovi Guérinovi[5] a skončil v zajetí francouzského krále Filipa, který mu vyčetl všechna svá dobrodiní. Poražená hrabata Renauda a Fernanda Flanderského svěřil do rukou Jana z Nesle.[6] Renaud setrval ve vězení v Louvru až do své sebevraždy[7] roku 1227.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Renaud I of Dammartin ve Wikimedia Commons

  1. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. 221 s. Dále jen Neděle u Bouvines. ISBN 80-7203-164-3. S. 39.  
  2. DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha : Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 230.  
  3. Neděle u Bouvines, str. 40
  4. Neděle u Bouvines, str. 58
  5. Neděle u Bouvines, str.58
  6. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha : Argo, 2012. 724 s. Dále jen Svatý Ludvík. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 67.  
  7. HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa : Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 272. (polsky) 
  8. Neděle u Bouvines, str. 61