Šimon z Dammartinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Alberic II. z Dammartinu
matka Matylda z Clermontu
manželka Marie z Ponthieu
dcera Jana z Dammartinu
dcera Filipa z Dammartinu
dcera Marie z Dammartinu
dcera Agáta z Dammartinu

Šimon z Dammartinu (francouzsky Simon de Dammartin, † 1239) byl hrabě z Ponthieu a Aumale.

Narodil se jako mladší syn hraběte Alberica z Dammartinu a Matyldy, dcery Renauda z Clermontu. Až do roku 1214 byl věrným společníkem svého staršího bratra Renauda z Dammartinu. Roku 1208 se na důkaz královy přízně mohl oženit s jeho neteří Marií, dědičkou hrabství Ponthieu.[1] V následujících letech spolu s bratrem změnil politický kurz, což je oba přivedlo až na bojiště u Bouvines. Šimonovi se na rozdíl od Renauda po prohrané bitvě podařilo utéct a odešel do exilu. Majetek obou byl francouzskou korunou zabaven.

Po smrti Viléma Talvase v roce 1221 rozšířil král anexi i na Mariino Ponthieu. Hrabství se posléze za cenu četných ústupků podařilo zachránit. Jedním z nich byl i slib, že se nejstarší dcera a dědička neprovdá bez souhlasu francouzského krále. Roku 1237 se díky snaze královny matky nejstarší dcera Jana provdala za ovdovělého kastilského krále Ferdinanda III. Šimon jí přenechal hrabství Aumale. Zemřel roku 1239 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Valloires. Marie se znovu provdala a zemřela roku 1250.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. 221 s. ISBN 80-7203-164-3. S. 40.  
Předchůdce:
Renaud
Znak z doby nástupu Hrabě z Aumale
12061214
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Filip Hurepel
Předchůdce:
Vilém II.
Znak z doby nástupu Hrabě z Ponthieu
12211237
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana
Předchůdce:
Filip Hurepel
Znak z doby nástupu Hrabě z Aumale
12341239
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana