Pražský rejdič krátkozobý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pražský rejdič krátkozobý
Základní informace
Země původuČeskoČesko Česko
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecmalý
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaKrátkozobí rejdiči
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Pražský rejdič krátkozobý je plemeno holuba domácího chované v České republice. V zahraničí je zaměňován a splývá s plemenem vídeňského rejdiče.[1] V Česku patří mezi nejrozšířenější a nejznámější krátkozobé rejdiče. Plemeno pochází z Prahy, kde bylo v minulosti hojně chováno především v Podskalí, v podhradí Vyšehradu, v Nuselském údolí, v Michli, na Pankráci, v Holešovicích, na Smíchově, Malé straně a na Žižkově.[2]

Popis

Pražský krátkozobý rejdič je holub malého tělesného rámce s kostkovitou hlavou, velice krátkým zobákem a očima lemovanýma silně vyvinutou vrásčitou obočnicí. Hlava je hranatá, se dvěma hrbolky nad očima a jedním v týlu, čelo je velmi vysoké a široké. Vrchol čela je nejvyšší bod hlavy při pohledu z boku. Uprostřed temena, mezi hrbolky, je mírná prohlubeň. Zobák je velmi krátký, silný, klínovitého tvaru a je výrazně klopený. Oči ptáka jsou velké, většinou perlové, obočnice je dvoukroužková. Krk je ve své horní části mírně lomený, tělo má pražský krátkozobý rejdič malé, jemné, vodorovně nesené, hruď je dobře vyvinutá a klenutá, záda široká a klínovitá. Křídla i ocas jsou krátké a dobře složené. Nohy jsou nízké, červené, neopeřené.

Plemeno existuje v celé řadě barevných a kresebných rázů, přičemž jednotlivé rázy se od sebe liší i v jiných znacích, než je pouze barva. Tzv. bělouši bývají drobnější a mají obočnice a zobáky tmavé. Běloušům se podobají též čápkové a grošovaní bělouši. Druhou skupinou jsou plnobarevní, tzv. malovaní rejdiči, kteří mají zobák světlý a obočnice více vyvinuté a vždy červené.

Podobnými plemeny je vídeňský rejdič, který nemá tak výraznou a zobák má vodorovně nasazený, a budapešťský rejdič, který má velice výrazný týlni hrbolek, který zřetelně převyšuje hrbolky nad očima.[1]

Krátkozobý rejdič býval dobrým letcem a vyznačoval se letem v uzavřeném hejnu s prudkými obraty.[2] V současné době se k letu využívá jen výjimečně, je to výstavní holub a chová se převážně ve voliérách. Kvůli extrémně zkrácenému zobáku špatně odchovává holoubata, proto se v chovu často používají chůvky.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Pražský rejdič krátkozobý, s. 28. 
  2. a b TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. Kapitola Rejdiči, s. 43. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. 

Externí odkazy