Právo na uspokojivé pracovní podmínky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Právo na uspokojivé pracovní podmínky je jedním ze sociálních lidských práv deklarovaných Všeobecnou deklarací lidských práv a zakotvených v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Je jedním z výchozích principů práva sociálního zabezpečení a pracovního práva.
Zahrnuje zejména právo na:
- mzdu, která je spravedlivá, poskytuje prostředky pro důstojný život a je stejná za práci stejné hodnoty bez diskriminace (např. podle pohlaví, etnického původu a podobně),
- bezpečné a nezávadné pracovní podmínky,
- stejnou příležitost pro všechny dosáhnout povýšení v zaměstnání, kdy kriteriem je pouze délka zaměstnání a schopnosti,
- odpočinek, zotavení, rozumnou pracovní dobu a pravidelnou dovolenou.
