Plazmatická buňka
Plazmatická buňka (či plazmocyt) je bílá krvinka specializovaná na produkci protilátek (imunoglobulinů). Vzniká přeměnou (diferenciací) B-lymfocytů. Žijí poměrně krátkou dobu a na svém povrchu mají minimální množství protilátek, ale zato do svého okolí vylučují (sekretují) obrovské množství těchto bílkovin (asi 2000 molekul za sekundu[1] ). Protilátky čili imunoglobuliny se následně přichytávají na cizorodé částice (např. bakterie) a představují vlastně hlavní princip fungování tzv. látkové imunity.
Popis [editovat]
Plazmocyty mají excentrické jádro, tzn. jádro není umístěno uprostřed buňky. V cytoplazmě je silně rozvinuté drsné endoplazmatické retikulum. Téměř se nedělí, jestli vůbec; zůstávají zřejmě uvězněné v G1 fázi. Nachází se obvykle především v kostní dřeni, nebo i v peri-mukózní lymfatické tkáni (např. v Peyerových plátech).[2]
Vznik [editovat]
Vzniku plazmatické buňky předchází složitý mechanismus v buněčné populaci B-lymfocytů. V krvi koluje velké množství B-lymfocytů, přičemž každý je specializovaný na konkrétní cizorodou strukturu. Většina B-lymfocytů za svůj život nedojde uplatnění. Pokud však se nějaký B-lymfocyt naváže na svůj „substrát“ (v typizovaném případě např. na povrch bakterie), začne se tato buňka klonálně dělit (často asistují i tzv. pomocné T-lymfocyty). Z části potomků tohoto tzv. aktivovaného B-lymfocytu vzniknou paměťové B-lymfocyty, ze zbytku pak právě plazmatické buňky.[1] Zrání B-lymfocytů na plazmatické buňky podporují různé interleukiny, zejména IL-4 (vylučovaný Th2-lymfocyty) a dále IL-6 a IL-14 (vylučované T-lymfocyty a dalšími).[2]
