Plastikový model

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
chlapec stavějící plastikový model

Plastikové modelářství je obor modelářství, zabývající se stavbou statických modelů z plastických hmot. Jeho rozvoj souvisí s rozvojem plastů a technologie jeho lisování z forem. Nejužívanějším materiálem je polystyrén.

Výroba výlisků[editovat | editovat zdroj]

Základ modelu určí obvykle komerční firma, která vytvoří co nejpřesnější zmenšeninu, "master", skutečného objektu (letadla, auta, budovy apod.) v příslušném měřítku. Podle něj je potom vyrobena měděná elektroda stejného tvaru a tou se pomocí elektroerozivního obrábění "vyjiskří" ocelová forma.

V současnosti se častěji používá rychlejší postup, kdy je tvar modelu vyfrézován do formy podle počítačových dat pomocí CNC frézy. Následně jsou všechny povrchy leštěny aby měl výlisek jednotný povrch a usnadnilo se jeho "vyhození" z formy.

Základní forma se skládá ze dvou dílů (každý sám o sobě váží několik desítek kilogramů), ale podle složitosti výlisku bývá zpravidla vícedílná. Při výrobě všech části musí být dodržena vysoká přesnost protože i drobná přesazení dílů je na sestaveném modelu viditelné a vyžaduje od modeláře úpravu. Forma dále podstupuje náročné operace kdy je doplněna spoustou prvků důležitých pro správnou funkci - chladicí kanály, vyrážeče atd.

Hotová forma se upne do tzv. vstřikolisu který do ní během zlomku sekundy pod vysokým tlakem vstříkne roztavený plast a ten je kanálky rozveden ke všem dílům, vznikají výlisky. Rámeček usnadňuje následnou kontrolu a balení.
Plast modelu je zpravidla světle šedý, tam kde je potřeba i čirý (okna, světla), nebo je polystyrén namíchán a lisován ve zvoleném odstínu (nevyžaduje barvení - varianta spíše pro jednoduché modely určené dětem). Některé firmy opatřují určité díly vrstvičkou vakuově napařeného kovu aby tak imitovali chrom.

Pro technickou náročnost výroby a počty prodejů výrobku se vždy vybírá atraktivní předloha. Některé stavebnice z 80. let jsou dodnes považovány jako rarita a uznávané modelářskou obcí (př. B24 - Liberator fy. Monogram).

Hotové výlisky se s návodem, obtisky či jinými doplňky, distribuují v typických „krabičkách“ do obchodů. Výrobní cena jedné krabice výlisku se orientuje řádově mezi 70,--kč - 240,-- kč, zbytek tvoří marže obchodníků, náklady na marketing, vývoj nových postupů.

Stavba modelu z výlisků[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé díly plastikové stavebnice musí modelář nejprve oddělit od licích rámečků, zbavit nečistot a otřepů a následně spojit dohromady vhodným pojidlem - lepidlem. Používají se zejména lepidla na bázi rozpouštědel plastu, kyanoakrylátová lepidla apod. Následuje pečlivé broušení a leštění. Případné nepřesnosti při lepení dílů se upravují pomocí tmelů. Povrch modelu se následně nastříká připravkem surfacer ( tekutý tmel sloužící k ucelení povrchu a správné absorpce barvy) a následně se dotváří barvami - akrylátovými či syntetickými. Barva se obvykle nanáší airbrush pistolí, na drobné díly či figurky se posléze používají speciální štětce - velikosti 1, 0, 00, 01.

K realističtějšímu vzhledu modelu přispívají (podle šikovnosti modeláře) různé komerční doplňky ve formě resinových odlitků, fotoleptaných dílů, soustruženého kovu (hlavně, cínové odlitky ( pásy vozidel). Tyto resinové doplňky častokrát svým rozsahem nahrazují i celé původní díly modelu.

Mnoho firem které začaly s výrobou drobných doplňků postupem času začaly vyrábět plnohodnotné modely. V Česku např. EDUARD či CMK.

části plastikového modelu v licích rámečcích

Patinování[editovat | editovat zdroj]

Když je model sestaven (ale většinou před osazením drobných detailů), provádí se patinování. Jsou to postupy, které mají dosáhnout co nejrealističtějšího vzhledu modelu. Jedná se například o přetírání silně zředěnými olejovámi barvami (tzv. wash), aplikaci práškových patinátorů simulujících prach, odřeniny, kouř, začazení výfuků, rez, vliv povětrnostních podmínek (stékající voda, bláto, opotřebení, známé je i použití prosvětlovacích technik malby (olejové barvy, Vallejo), filtrů. Prosvětlovací technika je známa jako tzv. Španělská škola - na základě studia technik malby starých mistrů a jejich tzv. prosvětlování obrazů, motiv svítícího slunce, přechody mezi barvou a materiálem. Model se lakuje matným, lesklým příp. pololesklým lakem. V počátcích modelářství si každý vymýšlel sám různé improvizované postupy, jak dosáhnout různých ralistických efektů. Dnes se většina přípravků dá koupit v modelářských prodejnách, specializovaných internetových obchodech.

Historie v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR má plastikové modelářství dlouhou historii - zhruba od konce 60. let 20. stol., kdy vznikl první československý model, shodou okolností československého letadla, a těší se oblibě již od dob, kdy u nás fungovala organizace „Svazarm“. Základ bodovacího systému na soutěžích patří v ČR k jednomu z nejpřísnějších. Mistrovství ČR juniorů i seniorů v plastikovém modelářství se pořádá každý rok a vítězové reprezentují ČR na největší evropské soutěži v anglickém Telfordu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tištěná periodika[editovat | editovat zdroj]

  • Modelář (měsíčník)
  • Novinky (dvouměsíčník)
  • Revi (dvouměsíčník)
  • HPM (Historie a plastikové modelářství)

České portály[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční portály[editovat | editovat zdroj]