Planetární soustava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umělecká představa možné planetární soustavy

Planetární soustava je soustava různých vesmírných těles obíhajících hvězdu, sestávající například z planet, trpasličích planet, měsíců, planetek, meteoroidů, komet a kosmického prachu.[1][2] Planetární systém kolem Slunce, jehož součástí je i Země, se nazývá sluneční soustava.[3][4]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mlhovinová hypotéza.
Umělecká představa protoplanetárního disku

Vznik planetárních systémů je zřejmě neoddělitelně spojen s procesem tvorby hvězd. Podle některých dřívějších teorií o vzniku sluneční soustavy prošla v blízkosti Slunce cizí hvězda, která z něj svou gravitací vytáhla část materiálu, a z něho se pak vytvořily planety. Pravděpodobnost takto blízkého setkání je však naprosto nepatrná, takže tento model byl zavrhnut. Podle dnes akceptovaných teorií se gravitačním kolapsem molekulárního mračna nejprve vytváří protoplanetární disk, a z něj potom vzniká planetární systém, který se dále utváří vzájemnými kolizemi obíhajících těles.[5]

Některé planetární systémy se však mohou tvořit i odlišným způsobem. Mimo jiné byly nalezeny také planety obíhající okolo pulzarů. Pulzary jsou hvězdy vysílající periodické záblesky elektromagnetického záření, a k objevu těchto planet došlo díky malým odchylkám, které způsobují v jinak přesném načasování těchto záblesků. Pulzary však vznikají během obrovských výbuchů supernov, které by pravděpodobně běžný planetární systém nepřežil – planety by se buď úplně vypařily, nebo by je masy plynu z explodující hvězdy odmrštily pryč. Dalším nebezpečím pro tyto systémy je, že vybuchnuvší hvězda, která ztratí velkou část své hmotnosti, své planety už nedokáže udržet, a tyto z jejího gravitačního sevření uniknou. Podle jedné teorie mohou být tělesa obíhající kolem pulzarů bývalými hvězdami, které se během výbuchu supernovy téměř úplně vypařily, takže po nich zůstala pouze malá tělesa velikosti planet. Jinou, alternativní teorií je, že se tyto planety vytvořily nějakým způsobem z akrečního disku kolem pulzarů.[6]

Seznam vybraných hvězd s planetárními průvodci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam hvězd s potvrzenými planetami.
Umělecká představa vzdálené planetární soustavy
Naše sluneční soustava v porovnání s planetární soustavou 55 Cancri

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planetary system na anglické Wikipedii.

  1. p. 394, The Universal Book of Astronomy, from the Andromeda Galaxy to the Zone of Avoidance, David J. Dsrling, Hoboken, New Jersey: Wiley, 2004. ISBN 0-471-26569-1.
  2. p. 314, Collins Dictionary of Astronomy, Valerie Illingworth, London: Collins, 2000. ISBN 0-00-710297-6.
  3. p. 382, Collins Dictionary of Astronomy.
  4. p. 420, A Dictionary of Astronomy, Ian Ridpath, Oxford, New York: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-860513-7.
  5. planetary systems, formation of, David Darling, entry in The Internet Encyclopedia of Science, accessed on line September 23, 2007.
  6. Planet formation scenarios, Philipp Podsiadlowski, pp. 149–165, in Planets around pulsars; Proceedings of the Conference, California Inst. of Technology, Pasadena, Apr. 30-May 1, 1992, edited by J. A. Phillips, J. E. Thorsest, and S. R. Kulkarni, ASP Conference Series, 36, 1993.
  7. Wired News. Found: Solar System Like Our Own. Parametr "periodikum" je povinný! 2002-06-13. Dostupné online.  
  8. Whitney Clavin. NASA's Spitzer Telescope Sees Signs of Alien Asteroid Belt. Parametr "periodikum" je povinný! 2005-04-20. Dostupné online.  
  9. >Christophe Lovis; Michel Mayor (2006-05-18). "Trio of Neptunes and their Belt".
  10. Robert Roy Britt. Likely First Photo of Planet Beyond the Solar System. Parametr "periodikum" je povinný! 2004-09-10. Dostupné online.  
  11. Lightest exoplanet yet discovered [online]. eso.org, 2009-04-21, [cit. 2009-04-27]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Stuart J. Weidenschilling & Francesco Marzari. Gravitational scattering as a possible origin for giant planets at small stellar distances. Nature. 1996, roč. 384, s. 619–621. Dostupné online. DOI:10.1038/384619a0.