Phil Bosmans
| Phil Bosmans | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. července 1922 Meeuwen-Gruitrode |
| Úmrtí | 17. ledna 2012 (ve věku 89 let) Mortsel |
| Místo pohřbení | Begraafplaats van Kontich |
| Povolání | spisovatel, katolický kněz a spisovatel literatury faktu |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Phil Bosmans (1. července 1922 Gruitrode, provincie Limburg – 17. ledna 2012 Mortsel v provincii Antverpy[1]) byl belgický katolický řeholní kněz, humanitární pracovník a autor duchovních spisů.
Bosmans se narodil jako Vlám a strávil většinu svého mládí v Genku v belgické provincii Limburg. V roce 1941 vstoupil do řádu Montfortanů (SMM) v Rotselaaru. Tam zůstal až do konce druhé světové války a v roce 1945 se přestěhoval do Oirschotu v Nizozemsku. Tam v březnu 1948 obdržel kněžské svěcení.
Bosmans žil od roku 1957 v malém klášteře montfortánů nedaleko Antverp. V roce 1959 založil charitativní organizaci „Bond zonder naam“ (Sdružení bez názvu)[2], jež přes hranice států konala mnoho sociálních iniciativ. Založil dílnu Werkhuis M.I.N. (Dílna Lidé v nouzi), první sociální dílnu v Belgii pro bývalé vězně a muže bez dávek v nezaměstnanosti. V roce 1969 byla zřízena Opravna M.I.N. opravna, bezplatná služba pro staré, nemocné a zdravotně postižené. V roce 1973 byl otevřen Hotel MIN, ubytovací zařízení pro bývalé vězně. V roce 1990 bylo slavnostně otevřeno centrum De Stobbe, bývalá klášterní budova přeměněná na charitativní penzion pro ženy s více dětmi.[3] Bosmans tak získal díky své práci přezdívku „moderní František“. V roce 1991 rezignoval na funkci předsedy Sdružení bez názvu. Jeho nástupcem se stal Frans Van Oudenhove. V roce 1988[4] vznikla německá pobočka této organizace,[4] která má sídlo ve Freiburgu im Breisgau, další Sdružení bez názvu fungují také v Nizozemsku a Chorvatsku.[5]
V roce 1972 vyšla Bosmansova kniha „Menslief, ik hou van je“ . S 800 000 výtisky se stala jeho nejprodávanější knihou ve Flandrech. V Německu vyšla pod názvem Vergiß die Freude nicht (Nezapomeň na radost) poprvé v roce 1976 a prodalo se zde celkem dva miliony výtisků. Bosmans také publikoval práce v esperantu.[6]
V prosinci 1993 měli Bosmans autonehodu, pravděpodobně způsobenou drobnou mrtvicí. V únoru 1994 následovala těžká mrtvice, která vyústila v několikaměsíční hospitalizaci. Od té doby byly jeho pravé končetiny ochrnuty.
V roce 2009 byl jmenován důstojníkem belgického Řádu koruny. Za své zásluhy získal také Visser Neerlandiaprijs (1968 a 1991) a Cenu vlámského společenství (1991).[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phil Bosmans na německé Wikipedii.
- ↑ Geistlicher Bestsellerautor Phil Bosmans gestorben - kathweb.de
- ↑ Website „Bond zonder naam“
- ↑ Životopis in: Vergiss nicht zu leben. Gespräche zum Menschsein mit Katarzyna Szymańska-Borginon. Herder, Freiburg (Breisgau) 2007.
- ↑ a b Website Bund ohne Namen
- ↑ Website „Bond zonder naam“ a website „Savez bez imena“ Archivováno 15. 5. 2021 na Wayback Machine..
- ↑ Historio de Movado sen nomo. www.movado-sen-nomo.net [online]. [cit. 2019-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-26.
- ↑ Biografie na Bond zonder naam
