Pertinenční princip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pertinenční princip (někdy také vztahový princip) je způsob uspořádání písemností určitého archivního fondu, popřípadě celého archivu, podle obsahové příbuznosti bez ohledu na jejich původ.[1] V současné praxi je tento způsob zastaralý a je využíván zejména princip provenienční.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pertinenční princip byl v českých archivech využíván do konce 19. století. Tento systém se uplatňoval i ve vídeňském Domácím, dvorském a státním archivu. Postupovalo se tak i u mnoha městských archivů (Tábor, Česká Lípa, Ústí nad Labem...) i u místodržitelských archivů – tak například v českém Guberniálním archivu do roku 1850 a poté v 60. letech 19. století v následném místodržitelském archivu byly zmanipulovány dohromady a uspořádány podle věcného hlediska písemnosti české kanceláře, české komory a místodržitelství z let 1526–1650, 1651–1706 v tzv. Starou a Novou manipulaci.[3]

Po vyhlášení zásady respektování fondu ve Francii roku 1841 se celosvětově prosadil princip provenienční.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. pertinenční systém | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. 
  2. Archiv hlavního města Prahy. www.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. 
  3. POKORNÝ, Radek (spoluautor) Archivnictví a spisová služba, archivní teorie a metodika. Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2021. Dostupné online
  4. ŠIMEK, Jan, Základy archivního výzkumu - přehledová stať, Ústav českých dějin FF UK, Praha, Dostupné online