Permafrost
Věčně zmrzlá půda, známá také pod anglickým termínem permafrost (slovo vzniklé sloučením „permanent“ a „frost(y)“, neboli stále zmrzlý) nebo pergelisol je půda v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá. Je to nejsvrchnější část litosféry, která má po dobu dvou let teplotu 0 °C a nižší. Mocnost permafrostu je od několika cm až po 1 450 m (promrzá nejen vlastní půda, ale i podloží) a značně kolísá od místa k místu.
Na permafrostu je vegetace omezena hloubkou, do jaké permafrost v létě rozmrzá. V polárních oblastech se permafrost vyskytuje v oblastech věčného ledu a v oblasti tundry. V tundře přes krátké léto povolí povrchový led a na tenké vrstvě zeminy třeba i odkvetou byliny, zatímco podloží zůstává zmrzlé trvale. V oblastech s teplejšími léty se vyskytuje i tajga. Pohyb půdy po permafrostu pak může způsobit fenomén zvaný opilý les. Jde o biotopy např. asijských sobů, losů nebo severoamerických karibu.
Permafrost se může vyskytovat i pod mořskou hladinou: Vznikl v poslední době ledové, na jejímž konci byl zatopen díky zvýšení hladiny oceánů. Teplota moře v současné době nestačí k roztání, a tak permafrost stále přetrvává.
Permafrost je znám jak ze Země, tak i z dalších vesmírných těles jako například z Marsu[1] či Měsíce.[2]
S permafrostem jsou spojeny specifické geomorfologické formy jako kamenné věnce, bajdžarachy, kryoplanační terasy nebo pingo.
Rozšíření permafrostu
Podle plochy, kterou zabírá, rozlišujeme permafrost:
- souvislý – tam, kde zabírá více než 80 % plochy; průměrná roční teplota (MAAT) je zde nižší než 0 °C
- nesouvislý – tam, kde zabírá 30–80 % plochy
- sporadický (ostrovní)– zabírá méně než 30 % plochy
Na rozšíření permafrostu má vliv:
- orientace svahů – více se tvoří v extrémně zastíněných oblastech severních nebo východních svahů
- bloková pole, kamenná moře (snižují teplotu okolí o 4–7 °C)
- svahy se sklonem menším než 30°
- místa s výskytem sněžníků (akumulací sněhu)
Přírodní rizika spojená s permafrostem
Existence věčně zmrzlé půdy komplikuje zakládání staveb a těžbu surovin, jelikož v letním období dochází k rozmrzání svrchní části permafrostu, který se stává pohyblivým. Následný půdotok (soliflukce) je stavební pohromou, protože činí podloží staveb nestabilním (tzv. termokras). Konstrukčním řešením staveb v permafrostu je pevné zakotvení staveb do oblastí, kam nedosahuje letní rozmrzání. Je také nutno dům kvalitně odizolovat od země, jinak se může důsledkem vytápění stavby roztavit voda v permafrostu, následně náhle dojde k jejímu průniku do budovy, vytopení a zhroucení budovy. Obyvatelé domu tak mají velice malé šance na záchranu, protože kromě utopení jim hrozí i umrznutí. Dalším nebezpečím je kumulace methanu a jeho následné vybuchnutí.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Permafrost on Mars [online]. [cit. 2007-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Planets - Moons [online]. [cit. 2007-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Vědci už vědí, co způsobuje tajemné sibiřské krátery
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu permafrost na Wikimedia Commons - Problém: Sibiř taje a uvolňuje miliardy tun skleníkových plynů, aktuálně.cz/Reuters
- [1] [2] o souvislosti permafrostu, metanu a globálního oteplování (Britské listy)
