Pavel Pudlák
| prof. MUDr. Pavel Pudlák, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 8. října 1927 Papín |
| Úmrtí | 4. prosince 1993 (ve věku 66 let) Praha |
| Povolání | hematolog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pavel Pudlák (8. října 1927 Papín – 4. prosince 1993 Praha) byl slovenský lékař – hematolog a vědec, objevitel (spolu s Františkem Heřmanským) syndromu, jenž nese jejich jména.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pavel Pudlák se narodil v malé obci Papín na východním Slovensku. Maturoval na gymnáziu v Michalovcích v r. 1946. Poté se přihlásil ke studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil r. 1952.[1]
Lákala jej hematologie, proto po promoci nastoupil na I. Interní kliniku VFN v Praze nejprve jako sekundář, později jako vědecký aspirant.[1] Zde začala Pudlákova spolupráce s Františkem Heřmanským, která přerostla v dlouholeté přátelství. Heřmanský později vzpomínal, že již tehdy Pudláka považoval za „mimořádně talentovaného pracovníka jak s bystrým postřehem klinickým, tak s nevšedním nadáním pro výzkumnou, didaktickou i organizační práci.“[2]
Již v r. 1955 Pudlák přešel na Ústav hematologie a krevní transfúze (ÚHKT), s I. interní klinikou a Heřmanským však zůstal v úzkém kontaktu. Díky Pudlákově pozorovacímu talentu a vynikající paměti se jim podařilo konfrontovat výsledky vyšetření dvou pacientů s kožním a očním albinismem a příznaky zvýšeného krvácení.[2] Prokázali, že v kostní dřeni pacientů jsou přítomny makrofágy s větším množstvím pigmentů zeleno-černé barvy. Porušena byla i enzymatická výbava a funkce krevních destiček.[1] Své poznatky publikovali v r. 1959 v časopise Blood.[3] Tato vzácná porucha byla později pojmenována Heřmanského-Pudlákův syndrom.
Na ÚHKT působil Pudlák až do r. 1971.[1] V krátké době zde vybudoval hemokoagulační laboratoř světové úrovně.[2] V tomto období publikoval přes 70 vědeckých prací.[4] Jako první např. formuloval na základě svých pokusů koncepci o autokatalytickém řízení tvorby trombinu.[2] Kandidátskou dizertační práci obhájil v r. 1958 a r. 1965 získal titul docent pro obor patologická fyziologie. Kromě intenzivní vědecké práce se angažoval mj. v Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně jako její vědecký sekretář a člen předsednictva (1961–1969). Byl osobností známou v hematologických kruzích prakticky po celém světě, přednášel na lékařské fakultě, na domácích i zahraničních hematologických sympoziích, vykonával funkci vědeckého tajemníka ÚHKT.[4]
Na začátku sedmdesátých let se Pudlák dostal na kariérní vrchol. V r. 1971 jej ministr zdravotnictví ČSR Jaroslav Prokopec povolal jako svého náměstka.[5] O rok později byl Pudlák jmenován ředitelem Státního sanatoria v Praze. Vytvořil z tohoto ústavu v relativně krátké době pracoviště špičkové úrovně, které sloužilo jako prototypové zdravotnické zařízení.[4] V r. 1975 byl jmenován profesorem pro obor patologie a terapie nemocí vnitřních.[1] Kromě Státní ceny za objev Heřmanského-Pudlákova syndromu byl oceněn řadou dalších vyznamenání a uznání. V tomto období zastával řadu dalších odborných funkcí, byl mj. předsedou České hematologické společnosti (1981–1986).[1]
V listopadu 1954 se Pudlák oženil s lékařkou Boženou Pudlákovou (nar. 1930), s níž měl dvě děti: dceru Hanu, rovněž lékařku, a syna Richarda, povoláním architekta.[5] Jeho přátelé ho popisovali jako družného, otevřeného člověka s vynikajícím smyslem pro humor. Jako člověka energického, optimistického a v neposlední řadě velmi hrdého na svůj rodný Papín.[1][2][5] K obrazu osobnosti prof. Pudláka patřila i jeho láska k literatuře a umění. Byl pravidelným návštěvníkem galerií, divadel a koncertů, bylo jej možno vidět každoročně na koncertech Pražského jara.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g PACOVSKÝ, Vladimír. Prof. MUDr. Pavel Pudlák, DrSc., 60 let. Časopis lékařů českých. 1987, roč. 126, čís. 41, s. 1296.
- ↑ a b c d e HEŘMANSKÝ, František. K padesátinám prof. MUDr. Pavla Pudláka, CSc.. Praktický lékař. 1977, roč. 57, čís. 21, s. 791–792.
- ↑ HERMANSKY, F.; PUDLAK, P. Albinism Associated with Hemorrhagic Diathesis and Unusual Pigmented Reticular Cells in the Bone Marrow: Report of Two Cases with Histochemical Studies. Blood. 1959-02-01, roč. 14, čís. 2, s. 162–169. Dostupné online [cit. 2020-05-17]. ISSN 0006-4971. DOI 10.1182/blood.v14.2.162.162.
- ↑ a b c d FRANC, Břetislav. K šedesátinám prof. MUDr. Pavla Pudláka, CSc.. Vnitřní lékařství. 1987, roč. 33, čís. 9, s. 829–830.
- ↑ a b c DIENSTBIER, Zdeněk. S neutuchající aktivitou. Zdravotnické noviny. 1987, roč. 36, čís. 39, s. 2.
