Parní kotel
Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli. Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění.
Pomocná zařízení parního kotle
- Armaturní hlava
- Manometr
- Napájecí čerpadlo
- Odkalovací ventil
- Olovník (pojistka)
- Parní ventil
- Pojišťovací ventil
- Přehřívač páry
- Topeniště
- Popelník
- Vodoznak
- Vymývací víčko
- Odlučovač vody
Dělení kotlů
- Podle tvaru
- Válcový kotel
- Ležatý
- Stojatý
- Trubnatý kotel
- Skříňový kotel
- Válcový kotel
- Podle pracovního přetlaku
- Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
- Středotlaký (pro tlaky 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
- Vysokotlaký (pro tlaky 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
- Velmi vysokotlaký (pro tlaky 16 MPa až 22,1 MPa podle ČSN 70 000)
- Nadkritický (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
- Podle umístění
- Stabilní
- Mobilní
- Lokomobilní
- Lokomotivní
- Lodní
- Podle paliva
- Na tuhá paliva
- Na kapalná paliva
- Plynový kotel
- Jaderný reaktor
Poznámky:
- V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
- Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).
- V současné době mají největší význam stabilní kotle s velmi vysokým tlakem v energetice.
Odkazy
Literatura
- PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s.
