Pareidolie
Pareidolie (z řeckého para,παρά – postranní, falešný, eidolon,είδωλον zdrobnělina od eidos – vzhled, tvar, podoba) je psychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie[1]. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků. Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifické citoslovce nebo konkrétní význam. Je zajímavé, že jednotlivé onomatopoismy se pro různé jazyky někdy i výrazně liší.
Obsah |
Fyziologie [editovat]
Vytváření pareidolií úzce souvisí s představivostí každého jedince. Centrem, které pareidolie vytváří, je spánkový lalok koncového mozku.
Příklady [editovat]
Vizuální pareidolie [editovat]
- názvy předmětů podle jejich podobnosti s jiným reálným objektem, metafory:
- skalní útvary, kopce a hory
- krápníková výzdoba v jeskyních
- názvy některých kostí a částí těla - kladívko, kovadlinka, třmínek, ohryzek
- maska na Marsu
- psychotest se skvrnami na papíře
- některé druhy věštění:
- lití olova (kusu kovu je na základě podobnosti určen konkrétní tvar a význam)
- věštění z kávové sedliny
Akustické pareidolie [editovat]
- citoslovce zvuků zvířat a předmětů, někdy s konkrétním významem:
- hledání tajných zpráv ve zpětně přehrávaných nahrávkách
Pareidolie a iluze [editovat]
Pareidolie je podobná iluzi, nicméně při iluzi člověk (dočasně nebo trvale) podlehne mylnému dojmu (například má dojem, že v davu lidí spatřil svého známého), zatímco u pareidolie si je vědom, že jde jen o vnější podobnost vjemu (například spatří tvář v textuře dřeva).
Galerie [editovat]
-
Šestiboké čedičové sloupce se podle svého tvaru nazývají kamenné varhany. Panská skála u Kamenického Šenova
Související články [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. s. 54.