Pareidolie
Pareidolie (z řeckého para,παρά – postranní, falešný, eidolon,είδωλον zdrobnělina od eidos – vzhled, tvar, podoba) je psychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie[1]. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků. Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifické citoslovce nebo konkrétní význam. Je zajímavé, že jednotlivé onomatopoismy se pro různé jazyky někdy i výrazně liší.
Obsah |
[editovat] Fyziologie
Vytváření pareidolií úzce souvisí s představivostí každého jedince. Centrem, které pareidolie vytváří, je spánkový lalok koncového mozku.
[editovat] Příklady
[editovat] Vizuální pareidolie
- názvy předmětů podle jejich podobnosti s jiným reálným objektem, metafory:
- skalní útvary, kopce a hory
- krápníková výzdoba v jeskyních
- názvy některých kostí a částí těla - kladívko, kovadlinka, třmínek, ohryzek
- maska na Marsu
- psychotest se skvrnami na papíře
- některé druhy věštění:
- lití olova (kusu kovu je na základě podobnosti určen konkrétní tvar a význam)
- věštění z kávové sedliny
[editovat] Akustické pareidolie
- citoslovce zvuků zvířat a předmětů, někdy s konkrétním významem:
- hledání tajných zpráv ve zpětně přehrávaných nahrávkách
[editovat] Pareidolie a iluze
Pareidolie je podobná iluzi, nicméně při iluzi člověk (dočasně nebo trvale) podlehne mylnému dojmu (například má dojem, že v davu lidí spatřil svého známého), zatímco u pareidolie si je vědom, že jde jen o vnější podobnost vjemu (například spatří tvář v textuře dřeva).
[editovat] Galerie
-
Šestiboké čedičové sloupce se podle svého tvaru nazývají kamenné varhany. Panská skála u Kamenického Šenova
[editovat] Související články
[editovat] Reference
[editovat] Literatura
- VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 54.