Páni z Vildenberka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Páni z Vildenberka jsou starým šlechtickým rode z hradu Vildenberk u Pozořic. Od poloviny 14. století do roku 1382 vlastnili členové rodu tvrz Loštice a hrad Bouzov. Rod vyhasl v první polovině 15. století. V květnu 1318 se významný moravský šlechtic Půta píše po Pozořicích, v prosinci téhož roku po Vildenberku. Po Půtově smrti v roce 1349 zdědili vildenberské panství dva z jeho synů Půta II. a Procek. Jejich bratr Oldřich se stal knězem a poslední z bratří Beneš a Ješek založili bouzovskou větev rodu. Půta II. a Procek drželi Vildenberk zřejmě v nedílu, neboť k rozdělení panství prokazatelně došlo až v roce 1365, přičemž je také výslovně zmíněn i hrad Vildenberk. Panství si mezi sebou rozdělili Půta III. a Ješek (synové Půty II.) a jejich bratranec Půta řečený Šaclar (syn Procka). V té době již význam rodu zdaleka nebyl takový jako za jejich děda. Páni z Vildenberka měli za sebou neúspěšné pokusy o rozšíření rodové državy, která byla zmíněným dělěním sama naopak rozdrobena mezi členy rodu, jehož ekonomická základna byla stále slabší. Nejspíš všechny uvedené skutečnosti přiměli o pouhých šest let později všechny tři spoluvlastníky k odprodeji Vildenberka novému majiteli.Půta Šacler prodal markraběti Janovi za 1700 hř. grošů půlku hradu Vildenberka s polovicí vsí k němu patřících Pozořic, Šumic, Kovalovic, Korolup, Holubic, Kruhu, Čechyně, Vítovic a Hostěnic. Dne 5.3. t.r. prodali bratrancové Půty Šaclera, Půta a Jan, témuž markraběti a jeho synovi Joštovi za 2600 hř.gr. druhou polovinu hradu Vildenberka a jmenovaných vsí i se vsí Velešovice.
Erb pánů z Vildenberka: štít nadél poloviční, vpravo červený, vlevo stříbrný, nahoře napříč modrý. Na helmě modrý železný klobouk. Přikrývadla červená a stříbrná.
Příbuzným pánů z Vildenberka byl Matouš z Černé Hory. K pánům z Vildenberka se dle erbu také řadí Protiva z Doubravice. Protiva dosáhl významného postavení. Vždyť roku 1305 zastával úřad moravského zemského číšnika. Sídlo měl na hradě v Doubravici, také seděl na Moravičanech.
Půta z Vildenberka prodal panství Hostěnice s řadou osad, z nichž některé zanikly v 15.- 16.století markraběti Janovi. Markéta z Vildenberka, rozená z Meziříčí, byla první manželkou Arkleba z Kunštátu, který byl v letech 1398-1409 soudcem brněnského práva. Jan z Meziříčí v roce 1365 postoupil ves Valeč své sestře Markétě z Vildenberka. Roku 1353 drží Beneš z Vildenberka polovinu vsi Polonína. Od poloviny 14. století drželi páni z Vildenberka hrad Bouzov, kteří v roce 1382 prodali panství markraběti Joštovi.
Roku 1348 koupil Ješek z Vildenberka Doubravici. Roku 1353 držel Ješkův bratr Beneš tři Lány v Doubravici při bouzovském panství. Benešův syn Procek z Vildenberka, pán na Bouzově, měl na Doubravici původně tři lány na nichž seděl roku 1382 Vlček z Doubravice. Procek ho žaloval o 50 hřiven, že mu ze svého dědičného zboží neplatí daně. Když roku 1382 přešel Bouzov od Vildenberků na markraběte, vyhradil si Procek tři lány v Doubravici pro svého otce Beneše z Vildenberka. Půta z Vildenberka držel ve 14. století ves Viničné Šumice. Ve 14. století patřila Vildenberkům obec Holubice, kdy ji Půta Šacler prodal 22. 2. 1371 markraběti Janovi.
V roce 1425 byl zastaven hrad Vraní Hora společně s okolním panstvím králem Zikmundem odpůrci husitů Prockovi z Vildenberka.
Po zeměpanském Zábřehu se psal v letech 1275-1301 Protiva z Vildenberka a Doubravice, jenž zboží držel lénem. Roku 1376 byl slavkovským komturem Mikeš z Vildenberka. Ten byl komturem opět v polovině srpna téhož roku, který v úřadě zůstal do konce dalšího roku. Vildenberkové jsou prvními majiteli obce Pozořice. A ti nechávají v obci postavit kostel a faru.
