Osmanská turečtina
| Osmanská turečtina لسان عثمانى Lisân-ı Osmânî | |
|---|---|
| Rozšíření | Osmanská říše |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Turecké osmanské písmo |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | Osmanská říše |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | ota |
| ISO 639-2 | ota (B) ota (T) |
| ISO 639-3 | ota |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osmanská turečtina či osmanština je forma turečtiny, která se používala za dob Osmanské říše. Disponovala mnoha výpůjčkami z arabštiny a perštiny a zapisovala se tureckým osmanským písmem (variantou arabského písma). Za dob největší slávy Osmanské říše tyto výpůjčky počtem výrazně převyšovaly původní turecká slova. Z tohoto důvodu byla osmanská turečtina z větší části nesrozumitelná chudým obyvatelům bez vzdělání, kteří mluvili kaba Türkçe („hrubou turečtinou“), která používala mnohem méně cizích výpůjček a která se stala základem dnešní turečtiny. K pojmenování osmanské turečtiny došlo během období Tanzimat. Osmanská turečtina de facto zanikla roku 1928, když Mustafa Kemal Atatürk provedl Atatürkovy reformy, mezi něž patřila i reforma jazyka. Atatürk ustanovil lidovou turečtinu spisovným jazykem a obrátil se k jazykovému purismu ve snaze vybudovat moderní národní stát. Zbavil se také osmanského arabského písma ve prospěch latinky, aby tak orientoval zemi více na západ a pryč od arabského světa.
