Optický disk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Optická čočka mechaniky kompaktních disků.
Spodní vrstva kompaktního disku, ukazující typické duhové barvy.

Optický disk je paměťové médium diskového tvaru, které k záznamu nebo adresaci používá světelný paprsek laseru.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve výpočetní technice a záznamových technologiích Optický disk (OD) je plochý, kruhový disk na který se zaznamenávají binární data ve formě prohlubní (binárně 0) a výstupků (binárně 1) na speciální materiál (často hliník)[1]. Materiál pro kódování je typicky na usazen vrstvě tlustšího substrátu (obvykle polykarbonátu) který tvoří většinu disku a tvoří protiprachovou vrstvu. Zápis a čtení následuje nepřerušovanou spirálu zaplňující celý povrch disku, směrem zevnitř disku ven. Data se ukládají na disk pomocí laseru nebo lisovacího stroje a lze je přečíst pokud je stopa dat osvětlena laserovou diodou v optické mechanice kde je disk roztočen na rychlosti kolem 4000 otáček za minutu a více, dle mechaniky, formátu disku a vzdálenosti čtecí hlavy od centra disku (vnitřní stopy jsou čteny vyšší rychlostí). Prohlubně nebo výstupky deformují odražené světlo laseru, proto většina optických disků má charakteristický duhový vzhled, tvořený odrazy drážek v odrazové vrstvě (výjimkou jsou černé disky původní konzole PlayStation). Zadní strana disku má obvykle vytištěný štítek, občas z papíru, ale je většinou vytištěný nebo vylisovaný přímo na disk. Tato strana disku obsahuje samotná data a je typicky potažená transparentním materiálem, často lakem. Na rozdíl od 3½ palcových disket většina optických disků nemá integrovaný ochranný kryt a proto jsou náchylné na poškození jako škrábance, otisky prstů, a dalších povětrnostních problémů.

Optické disky mají průměr většinou mezi 7,6 a 30 cm, 12 cm je nejčastější velikost. Typický disk má tloušťku 1,2 mm a rozteč stop (vzdálenost středu jedné stopy ke středu druhé) je typicky 1,6 µm.

Optický disk je navržen tak, aby podporoval jeden ze tří typů záznamu: Pouze čtení (read only, například CD-ROM), pro záznam (recordable, např. CD-R) a přepisovatelné (Rewritable, CD-RW).

Disky pro jeden záznam mají vrstvu pro záznam z organického barviva mezi substrátem a odrazovou vrstvou. Přepisovatelné disky typicky mají záznamovou vrstvu ze slitiny složené z phase-change materiálu, nejčastěji slitiny stříbra, india, antimonu a telluru: AgInSbTe.[2]

Optické disky se nejčastěji používají k ukládání hudby (např. pro použití v CD přehrávačích), videa (Blu-Ray disky) nebo dat (v PC). Optical Storage Technology Association (OSTA) propaguje standardizované formáty pro ukládání dat. Ačkoli optické disky jsou odolnější než dřívější audiovizuální záznamová média a formáty, jsou náchylné k poškození způsobené každodenním užíváním. Knihovny a archivy zavádějí pravidla pro prodloužení životnosti a zajištění trvalé použitelnosti optických disků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První optický disk byl vynalezen v roce 1958.[3] V roce 1961 1969 David Paul Gregg registroval patent pro analogový optický disk určený k záznamu videa. Tato forma optických disků byla první forma DVD (DVD bylo vytvořeno z Greggových patentů, US. Patentový spis 3,430,966. Dostupné: <online>.) V šedesátých letech, Music Corporation of America (MCA) koupila Greggovy patenty a jeho firmu, Gauss Electrophysics.

Později v Nizozemsku v roce 1969, výzkumníci firmy Philips začali své první experimenty s videodisky v Eindhovenu. V r. 1975, Philips a MCA začali spolupracovat a v roce 1978 představili dlouho očekávaný Laserdisc v Atlantě. MCA dodávala disky a Philips dodával přehrávače, nicméně jejich prezentace byla technicky a komerčně neúspěšná a kooperace Phillips/MCA byla ukončena. V Japonsku a Spojených Státech, Pioneer měl s videodiskem úspěch až do nástupu DVD. V roce 1979, Philips a Sony, úspěšně společnými silami vytvořili kompaktní disk.

V 90. letech 20. století konsorcium vytvořilo druhou generaci optického disku, DVD.[4]

Přehled typů optických disků[editovat | editovat zdroj]

Název Kapacita Experimentální1 Roky2
Laserdisc (LD) 0.3GB 1971-2001
Kompaktní disk (CD) 0.7-0.9GB 1981-dnešek
MiniDisc (MD) 0.14GB 1989-dnešek
Magnetooptický disk (MOD) 0.1-16.7GB 1990-dnešek
Digital Versatile Disc (DVD) 4.7-17GB 1995-dnešek
Laser Intensity Modulation Direct OverWrite (Limdow-Disc) 2.6GB 10GB 1996-dnešek
GD-ROM 1.2GB 1997-dnešek
Fluorescent Multilayer Disc 50-140GB 1998-2003
Versatile Multilayer Disc (VMD) 5-20GB 100GB 1999-2010
Ultra Density Optical (UDO) 30-60GB 2000-dnešek
FVD (FVD) 5.4-15GB 2001-dnešek
Enhanced Versatile Disc (EVD) DVD 2002-2004
HD DVD 15-51GB 1TB 2002-2008
Blu-ray Disk (BD) 25-128GB 400GB 2002-dnešek
Professional Disc for Data (PDD) 23GB 2003-2006
Digital Multilayer Disk 22-32GB 2004-2007
Multiplexed Optical Data Storage (MODS-Disc) 250GB-1TB 2004-dnešek
Universal Media Disc (UMD) 0.9-1.8GB 2004-2012
Holographic Versatile Disc (HVD) 6.0TB 2004-dnešek
Protein-coated Disc (PCD) 50TB 2005-dnešek
M-DISC 4,7 GB (DVD format), 25 GB (Blu-ray format) 2009-dnešek

1) Prototypy a experimentální hodnoty.
2) Roky od (známého) startu vývoje do konce prodeje nebo vývoje.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Kapacity a názvosloví[5][6]
Označení Strany Vrstvy
(celkem)
průměr Kapacita
(cm) (GB)
BD SS SL 1 1 8 7.8
BD SS DL 1 2 8 15.6
BD SS SL 1 1 12 25
BD SS DL 1 2 12 50
BD SS TL 1 3 12 100
BD SS QL 1 4 12 128
CD–ROM 74 min SS SL 1 1 12 0.682
CD–ROM 80 min SS SL 1 1 12 0.737
CD–ROM SS SL 1 1 8 0.194
DDCD–ROM SS SL 1 1 12 1.364
DDCD–ROM SS SL 1 1 8 0.387
DVD–1 SS SL 1 1 8 1.46
DVD–2 SS DL 1 2 8 2.66
DVD–3 DS SL 2 2 8 2.92
DVD–4 DS DL 2 4 8 5.32
DVD–5 SS SL 1 1 12 4.70
DVD–9 SS DL 1 2 12 8.54
DVD–10 DS SL 2 2 12 9.40
DVD–14 DS DL/SL 2 3 12 13.24
DVD–18 DS DL 2 4 12 17.08
DVD–R 1.0 SS SL 1 1 12 3.95
DVD–R (2.0), +R, –RW, +RW SS SL 1 1 12 4.7
DVD-R, +R, –RW, +RW DS SL 2 2 12 9.40
DVD–RAM SS SL 1 1 8 1.46
DVD–RAM DS SL 2 2 8 2.65
DVD–RAM 1.0 SS SL 1 1 12 2.58
DVD–RAM 2.0 SS SL 1 1 12 4.70
DVD–RAM 1.0 DS SL 2 2 12 5.16
DVD–RAM 2.0 DS SL 2 2 12 9.40

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Optical disc na anglické Wikipedii.

  1. ADEDEJI, Dr. Adewole. COMBATING PIRACY THROUGH OPTICAL DISC PLANT REGULATION IN NIGERIA: PROSPECTS AND CHALLENGES [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. Guides/Storage/CD-R/CD-RW – PC Technology Guide. Pctechguide.com (1999-02-22). Retrieved on 2011-10-09.
  3. D. MILSTER, Tom. Optical Data Storage [online]. The Pennsylvania State University. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HAWAN KIM, SUNG. June 2004 [online]. Massachusetts Institute of Technology. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DVD, Book A – Physical parameters. MPEG. Retrieved on 2011-10-09.
  6. DVD in Detail. Cinram. 27 November 2000

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]