Laserdisc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
LaserDisc
LDDVDComparison-mod.png

Srovnání velikosti Laserdiscu (vlevo) a DVD (vpravo)
Typ média Optický disk
Kódování NTSC, PAL
Kapacita 60 minut na stranu na CLV discích, 30 minut na stranu na CAV discích
Mechanismus čtení Polovodičový laser o vlnové délce 780 nm
Vyvinuli Philips, MCA, Pioneer
Použití Domácí video

Laserdisc (zkratka LD) byl vůbec prvním formátem optických disků, původně licencované a prodávané pod názvem MCA DiscoVision (nebo pouze "DiscoVision") v USA v roce 1978. Laserdisc měl průměr 30 cm, a sloužil k záznamu a distribuci filmů a jiných videozáznamů. Laserdiscy byly oboustranné. Obraz s rozlišením přibližně 400 řádků se na ně zaznamenával analogově, zvuk analogově či digitálně, přičemž mohl využívat i prostorové ozvučení ve formátech Dolby Surround, Dolby Digital či DTS.

I když Laserdisc byl schopen nabídnout vyšší kvalitu videa a zvuku než obchodní soupeři, VHS a Betamax videokazety, Laserdisk nikdy nedosáhl větších úspěchů v Severní Americe, převážně kvůli vysokým cenám přehrávačů a samotných filmů. V Evropě a Australii také zůstal převážně neznámý. Laserdisc byl nicméně populární v Japonsku a bohatších regionech jihovýchodní Asie jako Hongkong, Malajsie a Singapur. Byl také převládající médium půjčoven filmů v Hongkongu v devadesátých letech.

Obsah

Historie [editovat]

Laserdisc byl poprvé uveden na trh v Atlantě 15. prosince 1978,[1] dva roky po zavedení VHS a VCR a čtyři roky před zavedením kompaktních disků. Původně licencovaný a prodávaný jako MCA DiscoVision (Nebo pouze DiscoVision) v Severní Americe. Předešlé interní názvy byly Optical Videodisk System, Reflective Optical Videodisc, Laser Optical Videodisc a Disco-Vision (s pomlčkou) a přehrávači označujícími formát jako Video Long Play

Později Pioneer Electronics koupil většinový podíl ve formátu a v roce 1980 ho uvedl na trh jako LaserVision (formát) a Laserdisc (název značky). Phillips vyráběl přehrávače zatímco MCA vyráběl disky. Kooperace Phillips-MCA nebyla úspěšná a po několika letech skončila. Několik vědců odpovědných za dřívější výzkum (Richard Wilkinson, Ray Dakin a John Winslow) založili Optical Disc Corporation (nyní ODC Nimbus).

V roce 1979 Muzeum Vědy a Průmyslu (Museum of Science and Industry) v Chicagu otevřelo svoji novou výstavu "Noviny" která umožnovoala návštěvníkům hledat hlavní stánky jakéhokoliv vydání novin Chicago Tribune pomocí interaktivních Laserdisků. Toto byl prví příklad veřejného přístupu k elektronicky uchovaným informacím v muzeu.

První filmový titul vydaný pro Laserdisk v Severní Americe byl film Čelisti v roce 1978. Posledním filmem v Severní Americe bylo Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead) v roce 2000.[2] Výroba Laserdiskových přehrávačů pokračovala až do 14. ledna 2009, kdy Pioneer ukončil jejich výrobu.[3][4][5]

Odhaduje se že v roce 1998, Laserdiskové přehrávače byly zhruba ve 2% domácností v USA (zhruba dva miliony)[6] V Japonsku byly tyto přehravače zastopeny z 10%[7] Laserdisc byl uveden na Japonský trh 10. června 1981 a celkem se prodalo 3,6 milonu přehrávačů.[8] Celkem se prodalo 16,8 milionu Laserdiskových přehrávačů, z toho bylo 9,5 milionu prodáno společností Pioneer.[9][10][11]

Začátkem roku 2000 byly Laserdisky zcela nahrazeny DVD na Severoamerickém trhu. Přehrávače se ještě exportovaly do Severní Ameriky z Japonska až do konce roku 2001. Laserdiskový formát si zachoval určitou popularitu u amerických sběratelů a ve větší míře v Japonsku, kde byl tento formát rozšířenější. V Evropě zůstal Laserdisk prakticky neznámý.

Konstrukce [editovat]

Zobrazení několika typů ukládání na disk s vyznačenými stopami (nejsou v měřítku); zelená zobrazuje začátek a červená značí konec. Některé CD-R(W) a DVD-R(W)/DVD+R(W) rekordéry fungují v ZCLV, CAA or CAV režimech.

Typický Laserdisk měřil 30 cm v průměru a byl vyroben ze dvou jednostranných hliníkových disků zalitých v plastu. I když vypadaly podobně jako kompaktní disky nebo DVD, Laserdisky používaly analogové video, s analogovým FM stereo zvukem. Nicméně i tak byly Laserdisky nahrávány jako dnešní CD, DVD a Blu-ray.[12]

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LaserDisc na anglické Wikipedii.

  1. http://www.cedmagic.com/history/discovision-marketed.html
  2. http://laserdiscplanet.com/museum2.html
  3. http://www.homemediamagazine.com/news/laserdisc-officially-dead-14333
  4. http://www.japancorp.net/Article.Asp?Art_ID=20902
  5. http://www.pioneer.co.uk/uk/content/press/news/endoflaserdiscplayer.html
  6. url=http://www.dlib.indiana.edu/~brancoli/videostatus.html
  7. http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9D0CE5DD123DF93AA15757C0A96F958260&sec=&spon=&pagewanted=print
  8. http://pioneer.jp/press/2009/0114-1.html
  9. http://www.pioneer.co.uk/uk/content/press/news/endoflaserdiscplayer.html
  10. http://www.japancorp.net/Article.Asp?Art_ID=20902
  11. http://www.homemediamagazine.com/news/laserdisc-officially-dead-14333
  12. http://web.archive.org/web/20080513083110/http://www.access-one.com/rjn/laser/legacy/ld96.html

Externí odkazy [editovat]