Onocleaceae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Onocleaceae

Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: kapraďorosty (Polypodiophyta)
Třída: kapradiny (Polypodiopsida)
Podtřída: Polypodiidae
Řád: osladičotvaré (Polypodiales)
Čeleď: Onocleaceae

Onocleaceae je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to středně velké až velké kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy, rostoucí v Evropě, Asii i Americe. U nás tuto čeleď zastupuje pérovník pštrosí.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi Onocleaceae jsou středně velké až mohutné kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy. Oddenek je nevětvený a vzpřímený, u rodu Onocleopsis až 1 m vysoký, nebo dlouze plazivý a větvený, pokrytý hnědými kopinatými plevinami. U rodů pérovník a Pentarhizidium jsou báze listů vytrvalé a tvoří masivní obal okolo oddenku. Listy nejsou ani za mlada pokryty slizem. Řapíky jsou na bázi ztlustlé, se 2 cévními svazky, které se v opačné části řapíku spojují do jediného svazku ve tvaru písmene U. Čepel listů je bylinná, měkká, zpeřeně členěná až zpeřená. Žilky v listech jsou volné nebo se spojují, přičemž v areolách pak nejsou další volné žilky, a většinou dosahují listového okraje, pouze u rodu Pentarhizidium jsou ukončené před ním.

Výtrusné kupky jsou okrouhlé, tvořící se na koncích žilek a s výjimkou druhu Pentarhizidium intermedium jsou kryté ostěrou. Lůžko kupek je vystouplé, kuželovité, ostěra je postranní, trojúhelníkovitá a prchavá. Výtrusnice mají ve střední části více než 1 řadu buněk. Spory jsou monoletní, s chlorofylem a hnědým obalem.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Onocleaceae zahrnuje jen 5 druhů ve 4 rodech. Rod Pentarhizidium obsahuje 2 druhy, zbylé rody jsou monotypické.[1] Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) má široký areál výskytu v Evropě, Asii i Severní Americe. Onoclea sensibilis roste v Severní Americe a ve východní Asii. Rod Pentarhizidium je omezen na Asii a Onocleopsis hintonii na Střední Ameriku.[2] V Evropě stejně jako v ČR je původní jediný zástupce, pérovník pštrosí.[3]

Zástupci čeledi rostou obvykle na vlhkých nebo periodicky zaplavovaných stanovištích.[1]

Rozlišovací znaky[editovat | editovat zdroj]

Onocleaceae jsou nápadné zejména listovým dimorfismem. Mezi další charakteristické znaky patří spory s chlorofylem, ztlustlé báze řapíků a kuželovitá lůžka výtrusných kupek. Habituelně podobné kapradiny z čeledi žebrovicovité (Blechnaceae) se liší zejména větším počtem cévních svazků v řapíku (s výjimkou Woodwardia areolata) a červenavými rašícími listy.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rody stávající čeledi Onocleaceae byly v minulosti řazeny povětšině do čeledi Woodsiaceae.[4] Čeleď Onocleaceae byla publikována v roce 1970.[5] Při širším pojetí rodů bývá všech 5 druhů čeledi Onocleaceae některými taxonomy vřazováno do rodu Onoclea (např. [6])

Kladogram čeledi Onocleaceae[editovat | editovat zdroj]



Pentarhizidium




Onoclea




Onocleopsis



Matteuccia





[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pérovník pštrosí je pěstován jako stínomilná trvalka vytvářející časem bohaté a nápadné porosty.[7] Onoclea sensibilis bývá pro zajímavé listy pěstovaná především v botanických zahradách. K vidění je např. v Průhonickém parku, v botanické zahradě v Rakovníku[8] a v Botanické zahradě UK v Praze.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Matteuccia, Onoclea, Onocleopsis, Pentarhizidium[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ROTHFELS, Carl J. et al. A revised family-level classification for eupolypod II ferns (Polypodiidae: Polypodiales). Taxon. June 2012.  
  2. a b GASTONY, Gerald J.; UNGERER, Mark C.. Molecular Systematics and a Revised Taxonomy of the Onocleoid Ferns. American Journal of Botany. 1997.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  5. The International Plant Names Index [online]. . Dostupné online.  
  6. CHRISTENHUSZ, MaartenJ.M. et al. A linear sequence of extant families and genera of lycophytes and ferns. Phytotaxa. 2011.  
  7. SCHMID, W. George. En Encyclopedia fo Shade Perennials. Portland : Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-549-7.  
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.