Okrotice dlouholistá
Okrotice dlouholistá (Německo)
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Cephalanthera longifolia L. |
Okrotice dlouholistá neboli okrotice mečolistá (Cephalanthera longifolia) je vytrvalá bylina, která je jedním ze tří zástupců rodu okrotice (Cephalanthera) v České republice a řadí se k ohroženým druhům (C3).[1] Okrotice dlouholistá má několik vědeckých synonym: Serapis helleborine β longifolia L., Epipactis longifolia Wettst., E. ensifolia F.W. Schmidt, Cephalanthera ensifolia Rich. a C. xiphophyllum Reichenb.[2]
Popis [editovat]
Okrotice dlouholistá je vzpřímená rostlina. Oddenek je plazivý, kořeny jsou hnědavé barvy a jsou jenom na konci oddenku. Ve spodní části lodyhy jsou šupiny, výše jsou listy dlouhé až 16 cm kopinatého (spodní listy) až úzce či čárkovitě kopinatého tvaru (horní listy). Květenství obsahuje 5-21 květů. Barva květů je čistě bílá, s žlutým či žlutě skvrnitým epichilem a květy se nerozvíjí úplně, ale zůstávají jen pootevřené. Okrotice dlouholistá je často zaměňována s okroticí bílou (C. damasonium). Rozpoznávacím znakem je sněhově bílá barva květů (o. bílá má květy se žlutým nádechem) a rovným vřetenem květenství (okrotice bílá má vřeteno obvykle zprohýbané).[2] Okrotice dlouholistá kvete v době od května do června. Plodem jsou zelené tobolky s velkým množstvím semen.
Stanoviště a rozšíření [editovat]
Tento druh okrotice roste od nížin do hor. Preferuje listnaté (někdy i jehličnaté) lesy nebo křoviny či okraje lesů. Často roste na opukách a vápencích.[2] Rostliny se vyskytují na celém eurasijkém kontinentu (od Irska po Japonsko), areál rozšíření zasahuje i do severní Afriky. V rámci ČR se vyskytuje především na Moravě (Bílé Karpaty, okolí Brna).[1]
Reference [editovat]
- ↑ a b CEPHALANTHERA LONGIFOLIA (L.) Fritsch. – okrotice dlouholistá / prilbovka dlholistá [online]. Ladislav Kovář, [cit. 2011-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRŮŠA, David. Orchideje České republiky. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0726-4. s. 122-123.