Octomilka obecná
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) octomilka obecná - sameček
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| ''Drosophila melanogaster'' Meigen, 1830[1] |
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), čeleď octomilkovití, řád dvoukřídlí (Diptera). Druhové jméno pochází z řečtiny a znamená "černobřichá". Drosophily, tzv. "banánové" nebo "ovocné mušky", jsou využívány jako laboratorní zvířata nebo krmivo, ale především jako nejrozšířenější modelové organismy v biologii a v genetických studiích, fyziologii a evoluční biologii. Zástupci čeledi vrtulovití (Tephritidae) jsou také označování jako "ovocné mušky", což někdy může vést k nedorozuměním (tato čeleď patří k významným škůdcům na pěstovaném ovoci).
Pro laboratorní a chovatelské (krmivo) účely se z praktických důvodů často používá bezkřídlá mutace.
Původní (divoká) forma octomilky obecné má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách apod. Beznohé larvy jsou dlouhé přibližně 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.
.jpg)
.jpg)
Chov octomilky [editovat]
Octomilky, kterým chovatelé říkají "vinné mušky" jsou důležitým zdrojem potravy pro dravý hmyz, některé ryby, žáby a mláďata malých druhů ještěrů. Chovají se dvě formy octomilek - klasická, okřídlená, a se zakrnělými křídly (používá se častěji, je vhodnější jak pro chov tak manipulaci).
Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě, tj. 30 °C a více, začínají degenerovat!
K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme např. gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm. V profesionálních chovech se připravuje tato půda:
1. agar 11g 2. sušené pivovarské kvasnice 24 g 3. nerafinovaný třtinový cukr 40 g 4. bioklein 24 g 5. kukuřičná mouka 80 g 6. kyselina benzoová 2 g 7. kyselina sorbová 0,5 g 8. voda 1000 g
Složky 1.-5. přidáme do 8. a rozvaříme za stálého míchání, 6. a 7. rozpustíme v denaturovaném lihu, obojí smícháme a mírně, krátce povaříme. Za horka plníme do chovných nádob, které ihned uzavřeme vatovým tampónem. Po zchladnutí a ztuhnutí půdy přidáme složený filtrační papír a násadu.
V domácích podmínkách je receptura následující:
1. agar 1 g 2. cukr 5 g 3. dětská krupice 5 g (nebo kukuřičná mouka 20 g) 4. voda 100 ml
V 70 ml studené vody rozpustíme cukr, rozmícháme ve vodě a rozvaříme ve vodní lázni přímo v chovných nádobách. Po ztuhnutí zalijeme povrch kvasnicemi rozpuštěnými ve vodě. Potom umístíme filtrační papír a násadu octomilek.
Při optimální teplotě trvá jejich vývojový cyklus 8-10 dní. Z vajíček se larvy líhnou do 24 hodin, za 4 dny se 2x svlékají, potom se zakuklí a za 4 dny se líhnou dospělí jedinci.
Jejich jedinou nevýhodou je krátká životnost.
Embryonální vývoj [editovat]
Tělní segmentace je ze všech živočichů asi nejrozvinutější u členovců a podrobně zkoumána byla u octomilky („mouchy“ rodu Drosophila). Octomilky jsou oblíbeným modelovým organismem genetiků a proto není divu, že zde byl průběh segmentace popsán právě z molekulárního hlediska. Výraznou roli hraje v segmentaci těla hmyzu gen bicoid, který umožňuje již velmi záhy po oplození vajíčka rozlišit budoucí přední a zadní část embrya. Tento morfogen řídí spouštění dalších genů v jednotlivých tělních článcích, tyto geny se označují gap geny. Postupně se tím spouští čím dál jemnější kontrola nad jednotlivými oblastmi embrya.[2]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drosophila melanogaster na anglické Wikipedii.
- ↑ Meigen JW. Systematische Beschreibung der bekannten europäischen zweiflügeligen Insekten. (Volume 6). [s.l.] : Schulz-Wundermann, 1830. Dostupné online. (German)
- ↑ CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B.. Biologie. Praha : Computer press, 2006. s. 1332.
