Octomilka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox octomilka

octomilka obecná - sameček
octomilka obecná - sameček
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: dvoukřídlí (Diptera)
Čeleď: octomilkovití (Drosophilidae)
Podčeleď: Drosophilinae
Rod: octomilka (Drosophila)
Podrod: Sophophora
Druh: o. obecná (D. melanogaster)
Binomické jméno
''Drosophila melanogaster''
Meigen, 1830[1]

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), čeleď octomilkovití, řád dvoukřídlí (Diptera). Druhové jméno pochází z řečtiny a znamená "černobřichá". Drosophily, tzv. "banánové" nebo "ovocné mušky", jsou využívány jako laboratorní zvířata nebo krmivo, ale především jako nejrozšířenější modelové organismy v biologii a v genetických studiích, fyziologii a evoluční biologii. Zástupci čeledi vrtulovití (Tephritidae) jsou také označování jako "ovocné mušky", což někdy může vést k nedorozuměním (tato čeleď patří k významným škůdcům na pěstovaném ovoci).

Pro laboratorní a chovatelské (krmivo) účely se z praktických důvodů často používá bezkřídlá mutace.

Původní (divoká) forma octomilky obecné má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách apod. Beznohé larvy jsou dlouhé přibližně 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Sameček (vpravo) a samička D. melanogaster
Pohled shora
Pohled z boku

Chov octomilky[editovat | editovat zdroj]

Octomilky, kterým chovatelé říkají "vinné mušky" jsou důležitým zdrojem potravy pro dravý hmyz, některé ryby, žáby a mláďata malých druhů ještěrů. Chovají se dvě formy octomilek - klasická, okřídlená, a se zakrnělými křídly (používá se častěji, je vhodnější jak pro chov tak manipulaci).

Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě, tj. 30 °C a více, začínají degenerovat!

K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme např. gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm. V profesionálních chovech se připravuje tato půda:

1. agar 11g
2. sušené pivovarské kvasnice 24 g
3. nerafinovaný třtinový cukr 40 g
4. bioklein 24 g
5. kukuřičná mouka 80 g
6. kyselina benzoová 2 g
7. kyselina sorbová 0,5 g
8. voda 1000 g

Složky 1.-5. přidáme do 8. a rozvaříme za stálého míchání, 6. a 7. rozpustíme v denaturovaném lihu, obojí smícháme a mírně, krátce povaříme. Za horka plníme do chovných nádob, které ihned uzavřeme vatovým tampónem. Po zchladnutí a ztuhnutí půdy přidáme složený filtrační papír a násadu.

V domácích podmínkách je receptura následující:

1. agar 1 g
2. cukr 5 g
3. dětská krupice 5 g (nebo kukuřičná mouka 20 g)
4. voda 100 ml

V 70 ml studené vody rozpustíme cukr, rozmícháme ve vodě a rozvaříme ve vodní lázni přímo v chovných nádobách. Po ztuhnutí zalijeme povrch kvasnicemi rozpuštěnými ve vodě. Potom umístíme filtrační papír a násadu octomilek.

Při optimální teplotě trvá jejich vývojový cyklus 8-10 dní. Z vajíček se larvy líhnou do 24 hodin, za 4 dny se 2x svlékají, potom se zakuklí a za 4 dny se líhnou dospělí jedinci.

Jejich jedinou nevýhodou je krátká životnost.

Embryonální vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tělní segmentace je ze všech živočichů asi nejrozvinutější u členovců a podrobně zkoumána byla u octomilky („mouchy“ rodu Drosophila). Octomilky jsou oblíbeným modelovým organismem genetiků, a proto není divu, že zde byl průběh segmentace popsán právě z molekulárního hlediska. Výraznou roli hraje v segmentaci těla hmyzu gen bicoid, který umožňuje již velmi záhy po oplození vajíčka rozlišit budoucí přední a zadní část embrya. Tento morfogen řídí spouštění dalších genů v jednotlivých tělních článcích, tyto geny se označují gap geny. Postupně se tím spouští čím dál jemnější kontrola nad jednotlivými oblastmi embrya.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drosophila melanogaster na anglické Wikipedii.

  1. Meigen JW. Systematische Beschreibung der bekannten europäischen zweiflügeligen Insekten. (Volume 6). [s.l.] : Schulz-Wundermann, 1830. Dostupné online. (German) 
  2. CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B.. Biologie. Praha : Computer press, 2006. S. 1332.