Obléhání Prahy

Obléhání Prahy
Konflikt: třicetiletá válka
vyobrazení obléhání na rytině z Theatrum Europaeum, na podkladě malby Karla Škréty
Trvání: 1648 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Pražská města, především Karlův most Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: dobytí levého břehu Vltavy, odchod Švédů Změny území: {{{Území}}}
Strany
Švédsko	Pražští měšťané Studentské legie
Velitelé
Hans Christoff Königsmarck generál Wittenberg Karel Gustav	Rudolf Colloredo Jiří Plachý
Síla
4100 mužů, později přišlo dalších 8000 mužů	750 studentů
Ztráty
...	219 padlých
{{{poznámky}}}

K obležení Prahy došlo v posledním roce třicetileté války, kdy se švédská vojska operující v Čechách pokoušela obsadit pražská města. Jako úspěšný se ukázal postup armády generála Jana Kryštofa Königsmarcka, který za pomoci přeběhlého císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu obsadil 26. července 1648 Malou Stranu a Pražský hrad. Na pravém břehu Vltavy se však Staré a Nové Město pražské připravovalo na obranu a ve dnech 31. července až 1. listopadu odolávalo útokům švédských armád.

Dobytí levého břehu

V roce 1648 se v Čechách pohybovaly švédské armády, které dostaly zálusk na Prahu, která skýtala značnou kořist. Velitelé si byli vědomi, že očekávaným podepsáním mírové dohody by nastal konec loupení a bohatá kořist, kterou skýtala Praha, by jim navždy unikla. 15. července se švédský generál Königsmarck spojil s Arnoštem z Ottowaldu, který mu o deset dní později zajistil vniknutí na Malou Stranu a na Pražský hrad. Švédské jednotky, které využily malou bdělost stráží v souvislosti s oslavou svatby císaře, nepozorovaně pronikly stezkou dovnitř. Švédové po obsazení západních částí Prahy začali ihned rabovat. Lup vojáků činil 12 miliónů zlatých, do zajetí bylo zavlečeno 80 význačných osobností, za které mohli vojáci požadovat výkupné. Cenné sbírky, které na Pražském hradě nashromáždil císař Rudolf II. však Königsmarck nevydal svým lidem, ale prohlásil je za státní kořist a postavil k nim silné stráže. Tyto předměty pak byly odvezeny do Švédska, kde mnohé z nich lze shlédnout v muzeích a kostelích dodnes.

Boje o druhý břeh

Po obsazení západního břehu Vltavy švédskými vojsky začal velitel pražské posádky Rudolf Colloredo organizovat obranu Starého a Nového Města pražského. Švédové sice spoléhali na to, že budou v pražských městech vítáni jako osvoboditelé z habsburského jha, jak je o tom ujišťovali čeští emigranti, ovšem situace byla jiná. Pražané byli připraveni město hájit proti jakémukoliv agresorovi a navíc zde během třiceti let vyrostla nová, už katolicky smýšlející generace. Nelze podceňovat ani fakt, že ve vztahu k habsburskému rodu bylo stále více vřelosti, Pražané si také jako dobří obchodníci spočítali, že právě tento rod jim může zajistit do budoucna jejich poklidný vývoj.

Boje o Karlův most

Hrabě Colloredo zorganizoval měšťanské sbory a přivítal i založení studentské legie složené z posluchačů pražské univerzity. Königsmarckovo vojsko však mělo plné ruce práce s loupením, takže útok prozatím neprovedlo. 31. července však dospěla k Praze další švédská armáda pod vedením generála Wittenberga a začalo tak obléhání. 3. a 4. srpna byla pražská města mohutně bombardována oběma švédskými armádami. K přímému útoku se však Švédové neodhodlali a Wittenbergovo vojsko táhlo na jih od Prahy, aby si mohli jeho vojáci nakrást stejně, jako ti Königsmarckovi.

Obležená Praha si mohla několik dní odpočinout a přistoupit k naléhavým opravám městských hradeb. Koncem září se Wittenbergovo vojsko vrátilo zpět a s ním přitáhla další švédská armáda pod velením Karla Gustava, následníka švédského trůnu. První útok všech tří armád proběhl 6. října, ovšem největší boje se odehrály ve dnech 10. až 11. října. 24. října byl podepsán vestfálský mír, ale o něm nevěděli ani útočníci, ani obležení. Ten den se konal čtvrtý velký útok na město. Švédové se pokoušeli o průlom v městských branách a dosáhli i částečných úspěchů. Pražané se udatně bránili, podnikali protiútoky, avšak docházely jim zásoby střelného prachu. Hrabě Colloredo již začal vyjednávat se Švédy, ale podmínky byly tak potupné, že je Pražané odmítli. 1. listopadu dostal Karel Gustav zprávu, že byl uzavřen mír a třicetiletá válka skončila. Boje ztichly a švédská vojska se stáhla. Pražané mohli pohřbít 219 padlých obránců města.

Důsledky

Z Prahy byly švédskými vojsky odvezeny zbytky Rudolfovy Kunstkomory, které neodnesla již vojska dřívějších okupantů. Mezi nejvýznamnější patří Kodex Gigas nebo Codex Argenteus. Na památku zachránění Prahy byl jako projev díkuvzdání Panně Marii postaven Mariánský sloup. Staré Město dostalo do znaku „ruku s mečem, která se chystá hájit otevřenou bránu proti vetřelcům.“ Tato „ruka s mečem“ je dnes součástí znaku hlavního města Prahy.

Literatura

• Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie
• ZATOČIL Z LEVENBRUKU, Jan Norbert. Kronika obléhání Prahy od Švédů. Praha : Šolc, 1914. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Obležení Prahy Švédy (červenec-říjen 1648)