Násilí v médiích
Mnoho sociálních psychologů se domnívá, že sledování násilí v televizi a jiných médiích může způsobit agresivní chování v sociálním životě. Avšak podle jiných, násilí v médiích může mít i pozitivní účinky či dokonce vůbec žádné.
Negativní účinky násilí v médiích
[editovat | editovat zdroj]Procesy
[editovat | editovat zdroj]Učení pozorováním: Pokud vidíme, že násilné chování je odměňováno, lze se mu naučit pozorováním.
Disinhibice: Sledování agrese může snížit sociální zábrany agresivního chování, neboť se začne jevit jako legitimní.
Aktivace: Agresivní emocionální aktivace či vzrušení ze sledování agrese mohou vést ke skutečnému násilí.
Snížení citlivosti: Sledování agrese může vést k jejímu zvýšenému přijímání či tolerování ve společnosti.
Obavy: Sledování násilí ve zpravodajství posiluje obavy a úzkostné stavy.[1]
Experimenty
[editovat | editovat zdroj]Laboratorní experimenty násilí v médiích
[editovat | editovat zdroj]Bandura ve svých experimentech dokázal, že agrese může být naučena a napodobována podle živých, filmových, nebo kreslených vzorů. Liebert a Baron (1972) zjistili, že děti, které sledovaly násilný program, s větší pravděpodobností ublížily jinému dítěti. Tyto experimenty jsou kritizovány zejména proto, že laboratorní prostředí může vytvářet umělé výsledky.
Přirozené experimenty
[editovat | editovat zdroj]Joy a kol. (1986) měřily hladiny agrese u dětí v jednom kanadském městě 1 rok před zavedením televize a 1 rok po něm a nalezli významný nárůst v porovnání s nevýznamnými nárůsty v městech, která již televizi měla.
Terénní experimenty
[editovat | editovat zdroj]Parke a kol. (1977) pouštěli mladistvým provinilcům v USA a Belgii po dobu 1 týdne v jejich domovech buď násilnou, nebo nenásilnou televizi. Agrese byla větší u skupiny, která sledovala násilnou televizi.
Korelační studie
[editovat | editovat zdroj]Eron (1987) nalezl významnou pozitivní korelaci mezi množstvím agrese zhlédnuté ve věku 8 let a pozdější agresí ve věku 30 let. Philips (1986) nalezl korelaci mezi případy, jež se hojně objevovaly v médiích, např. vraždy, boxerské zápasy, a řadou odpovídajících případů, k nimž došlo mezi veřejností. Je však důležité uvědomit si, že nalezená korelace nedokazuje příčinný vztah.
Pozitivní účinky násilí v médiích
[editovat | editovat zdroj]Procesy
[editovat | editovat zdroj]Očkování: Sledování antisociálního násilí může být příležitostí k diskuzím o jeho nemorálnosti či o tom, že nevede k ničemu dobrému („záporný hrdina“ nakonec prohraje).
Katarze: Podle Freuda může sledování násilí poskytnout úlevu od potlačované agrese, která se uvolní emočními sympatiemi.
Experimenty
[editovat | editovat zdroj]Výzkum očistného účinku násilí v televizi
Feshbach a Singer (1971) tvrdili, že děti, jimž po dobu 6 týdnů ukazovali agresivní programy, projevovaly méně agresivního chování, než ty, kterým ukazovali televizi bez násilí. Tomuto výzkumu však byly vytýkány metodologické vady a pozdější výzkumy nálezy nepotvrdily, nebo přinesly nálezy opačné.
Žádné účinky násilí v médiích
[editovat | editovat zdroj]Howitt a Cumberbatch (1974) analyzovali 300 studií a došli k závěru, že násilí v televizi nemá žádný přímý účinek na chování dětí.
Freedman (1984,1986) uvádí, že ačkoliv existuje nevýrazná korelace mezi mírou sledování agrese a agresivním chováním, příčinný vztah je velmi slabý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://medicalxpress.com/news/2019-04-media-exposure-mass-violence-fuel.html - Media exposure to mass violence can fuel cycle of distress, three-year longitudinal study shows