Mihule karpatská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMihule karpatská
alternativní popis obrázku chybí
Mihule karpatská (Eudontomyzon danfordi)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Řádmihule (Petromyzontiformes)
Čeleďmihulovití (Petromyzontidae)
Rodmihule (Eudontomyzon)
Binomické jméno
Eudontomyzon danfordi
Regan, 1911
Synonyma
  • Eudontomyzon gracilis (Kux, 1965)
  • Lampetra bergi (Vladykov, 1925)
  • Lampetra danfordi (Regan, 1911)
  • Lampetra gracilis (Kux, 1965)
  • Lampetra minor (Grossinger, 1794)
  • Petromyzon danfordi (Regan, 1911)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mihule karpatská (Eudontomyzon danfordi) je druh mihule, žijící zejména ve východní části povodí Dunaje[2]. Vyskytuje se v podhorských tocích. Na území Slovenska je kriticky ohrožena[3]. Není parazitická. Je dlouhá až 30 cm.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mihule karpatská dosahuje maximální velikosti okolo 20 centimetrů. Její biologie je podobná jako u mihule potoční, žije však i ve větších tocích. Od mihule potoční se liší odlišným uspořádáním zoubků v ústní nálevce.

Život a potrava[editovat | editovat zdroj]

Žije v přítocích Dunaje a v řekách vlévajících se na jih od Dunaje do Černého moře. Slouží jako příležitostná návnada při lovu dravých ryb. Po výtěru přechází dospělá mihule na cizopasný způsob života: přisává se na ryby a živí se jejich krví a svalstvem. Po výtěru žije pravidelně ještě asi 2 až 3 roky. Stejně jako u mihule potoční jsou její larvy větší než dospělé mihule.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihuľa potiská na slovenské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b KOŘÍNEK, Milan. mihule karpatská [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  3. mihuľa potiská – Výskyt v územiach eur. významu [online]. Štátna ochrana prírody SR, 2011-10-19 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  4. ČIHAŘ, Jiří; MALÝ, Jiří. Sladkovodní ryby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1978. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]