Meteorický roj
Meteorický roj je astronomický jev, který vzniká, když Země při svém pohybu zkříží pás meteoroidů – fragmentů, kopírujících oběžné dráhy svých mateřských těles. Je tvořen meteory, zdánlivě vylétajícími z jednoho bodu na obloze. Jestliže mají meteoroidy stejné mateřské těleso – tedy těleso, ze kterého pocházejí (většinou jím je kometa nebo vyhaslá kometa), mají souběžné dráhy pohybu. Je to dáno tím, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se pomalu rozpadá a nechává za sebou pás prachových částic neboli meteoroidů. Tyto úlomky jsou těžší, než je prach v chvostě komety, a tudíž nejsou slunečním větrem rozfoukány do vesmíru. Místo toho se vytvoří pás úlomků obíhajících kolem Slunce po stejné dráze jako mateřská kometa. (U jednoho roje je možné, že mateřským tělesem by mohl být Měsíc – tedy že vznikl z hmoty vyvržené při dopadu velikého meteoroidu na jeho povrch
Meteoridy pak mohou zkřížit dráhu Zemi a vletět do její atmosféry. Jedná se většinou o malá tělesa letící rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu (asi 40 000 – 250 000 km/h), kterých denně protne ochrannou vrstvu atmosféry odhadem na 200 milionů. Agresivní plyny v horních částech atmosféry způsobí okamžité hoření meteoroidů, a ty se obvykle ve zlomku sekundy vypaří. Světelnému úkazu, který vzniká při jejich průletu atmosférou, se říká meteor.
Některá tělesa průlet atmosférou přežijí, ale husté plyny v nižších vrstvách atmosféry prudce sníží jejich pádovou rychlost asi na 90 metrů za sekundu (asi 320 km/h). Tomu, co z nich zbude po dopadu na zem, se říká meteorit.
Jelikož mají meteoridy téměř rovnoběžné dráhy, při pohledu ze Země se zdá, že meteory jakoby vyletají z jediného bodu na obloze. Tento bod se nazývá radiant. Pro představu, proč je tomu tak, si vzpomeňte na koleje. Jsou rovnoběžné a přece se v dálce zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Tohle je jenom jiný případ tohoto jevu, perspektivy.
Příklady meteorických rojů jsou Geminidy (mateřským tělesem je vyhaslá kometa Phaeton), Perseidy (m.t. kometa Swift-Tuttle), Orionidy a Akvaridy (m.t. Halleyova kometa), Leonidy (m.t. Tempel-Tuttle), Kvadrantidy, Severní a Jižní Akvaridy, Tauridy, Orionidy, Lyridy ad. Meteorických rojů je velice mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých vidíme v maximu za hodinu několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů až týdnů v roce. Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. V návaznosti na zvětšující se vzdálenost dráhy Země od dráhy komety klesá počet fragmentů, které se střetnou se zemskou atmosférou.
Částice se také časem vzdalují (rozptylují) od dráhy komety. Čím je roj starší, tím déle jej lze pozorovat, ale tím méně meteorů vidíme v maximu.
Známější meteorické roje
Názvy níže vybraných meteorických rojů pochází z dat Mezinárodní astronomické unie, která eviduje 581 meteorických rojů, z toho 95 obecně uznávaných.[1]
| Roj | Čas | Mateřské těleso |
|---|---|---|
| Kvadrantidy | začátek ledna | vesmírný objekt (196256) 2003 EH1 (planetka či vyhaslá kometa),[2], snad kometa C/1490 Y1.[3][4] Možným zdrojem je také kometa C/1385 U1[5] |
| Lyridy | pozdní duben | dlouhoperiodická kometa C/1861 G1 (Thatcher) |
| Eta Aquaridy | začátek května | Halleyova kometa |
| Arietidy | prostředek června | kometa 96P/Machholz, Marsdenova skupina komet a Krachtova skupina komet[6][7] |
| Červnové Bootidy (periodické) | pozdní červen | kometa 7P/Pons-Winnecke |
| Jižní Delta Aquaridy | pozdní červenec | kometa 96P/Machholz, Marsdenova skupina komet a Krachtova skupina komet[6][7] |
| Alfa Kaprikornidy | pozdní červenec | kometa 169P/NEAT[8] |
| Perseidy | polovina srpna | kometa 109P/Swift-Tuttle |
| Kappa Cygnidy | polovina srpna | planetka 2008 ED69[9] |
| Drakonidy (periodické) | začátek října | kometa 21P/Giacobini-Zinner |
| Orionidy | pozdní říjen | Halleyova kometa |
| Jižní Tauridy | začátek listopadu | periodická Enckeova kometa |
| Severní Tauridy | polovina listopadu | planetka 2004 TG10 a další[6][10] |
| Andromedidy (periodické) | polovina listopadu | kometa 3D/Biela |
| Alfa Monocerotidy (periodické) | polovina listopadu | neznámé[11] |
| Leonidy | polovina listopadu | kometa 55P/Tempel-Tuttle |
| Phoenicinidy (periodické) | začátek prosince | kometa 289P/Blanpain[12] |
| Geminidy | polovina prosince | planetka 3200 Phaethon[13] |
| Ursidy | závěr prosince | kometa 8P/Tuttle[14] |
Odkazy
Reference
- ↑ Established meteor showers. Meteor Data Center [online]. IAU, 2013-02-13 [cit. 2014-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JENNISKENS, P. 2003 EH1 is the Quadrantid shower parent comet. Astronomical Journal. March 2004, s. 3018–3022. DOI 10.1086/383213. Bibcode 2004AJ....127.3018J.
- ↑ Ball, Phillip. Dead comet spawned New Year meteors, Nature online website, ISSN: 1744-7933, doi:10.1038/news031229-5, published online on December 31, 2003.
- ↑ Haines, Lester, Meteor shower traced to 1490 comet break-up: Quadrantid mystery solved, The Register, January 8, 2008.
- ↑ Marco Micheli, Fabrizio Bernardi, David J. Tholen. Updated analysis of the dynamical relation between asteroid (196256) 2003 EH1 and comets C/1490 Y1 and C/1385 U1. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters. May 16, 2008, s. L6–L8. DOI 10.1111/j.1745-3933.2008.00510.x. Bibcode 2008MNRAS.390L...6M. arXiv 0805.2452.
- ↑ a b c JENNISKENS, P. Meteor Showers and their Parent Comets. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. ISBN 978-0-521-85349-1.
- ↑ a b Sekanina, Zdeněk; Chodas, Paul W. Origin of the Marsden and Kracht Groups of Sunskirting Comets. I. Association with Comet 96P/Machholz and Its Interplanetary Complex. Astrophysical Journal Supplement Series. December 2005, s. 551. DOI 10.1086/497374. Bibcode 2005ApJS..161..551S.
- ↑ JENNISKENS, P.; VAUBAILLON, J. Minor Planet 2002 EX12 (=169P/NEAT) and the Alpha Capricornid Shower. Astronomical Journal. 2010, s. 1822–1830. DOI 10.1088/0004-6256/139/5/1822. Bibcode 2010AJ....139.1822J.
- ↑ JENNISKENS, P.; VAUBAILLON, J. Minor Planet 2008 ED69 and the Kappa Cygnid Meteor Shower. Astronomical Journal. 2008, s. 725–730. DOI 10.1088/0004-6256/136/2/725. Bibcode 2008AJ....136..725J.
- ↑ PORUBČAN, V.; KORNOŠ, L.; WILLIAMS, I.P. The Taurid complex meteor showers and asteroids. Contributions of the Astronomical Observatory Skalnaté Pleso. 2006, s. 103–117. Bibcode 2006CoSka..36..103P. arXiv 0905.1639.
- ↑ JENNISKENS, P.; BETLEM, H.; DE LIGNIE, M.; LANGBROEK, M. The Detection of a Dust Trail in the Orbit of an Earth-threatening Long-Period Comet. Astrophysical Journal. 1997, s. 441. DOI 10.1086/303853. Bibcode 1997ApJ...479..441J.
- ↑ JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E. Meteor Showers from the Debris of Broken Comets: D/1819 W1 (Blanpain), 2003 WY25, and the Phoenicids. Astronomical Journal. 2005, s. 1286–1290. DOI 10.1086/432469. Bibcode 2005AJ....130.1286J.
- ↑ Brian G. Marsden. IAUC 3881: 1983 TB AND THE GEMINID METEORS; 1983 SA; KR Aur [online]. International Astronomical Union Circular, 1983-10-25 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online.
- ↑ JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E.; DE LIGNIE, M.C.; JOHANNINK, C.; JOBSE, K.; SCHIEVINK, R.; LANGBROEK, M. Dust Trails of 8P/Tuttle and the Unusual Outbursts of the Ursid Shower. Icarus. 2002, s. 197–209. DOI 10.1006/icar.2002.6855. Bibcode 2002Icar..159..197J.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu meteorický roj na Wikimedia Commons
