Maják Petit Minou
| maják Petit Minou | |
|---|---|
 | |
| Lokace | Plouzané, Finistère, Francie |
| Souřadnice | 48°20′12″ s. š., 4°36′51″ z. d. |
| Zřízení | 1848 |
| Konstrukce | Žula |
| Datum prvního svícení | 1. leden 1848[1] |
| První stavba | 1848 |
| Automatizován | 1989[2] |
| Označení/Konfigurace | ARLHS: FRA-032, Admiralty: D0790, NGA: 113-0152 |
| Výška | věže: 26 m zdroj světla: 34 m n. m. |
| Originální čočka | Fresnelova čočka 3. řádu |
| Současná čočka | Fresnelova čočka 3. řádu[2] |
| Dosah | 19 nm (35 km) |
| Charakteristika | Fl (2) W R 6s |
 | |
| Kód památky | IA29000460 |
Maják Petit Minou (francouzsky Phare du Petit Minou) je přední náběžníkový maják, který s majákem Portzic označuje vjezd do přístavu Brest v bretaňském departementu Finistère ve Francii. Nachází se na ostrůvku ve vojenském prostoru těsně před pevností Petit Minou v obci Plouzané[2][3][4] a s pevninou je spojen mostem.[1] Jeho název pochází z množného čísla slova min (bretonsky bod). Maják je kulturní památku Francie[1] a od roku 2018 je přístupný veřejnosti. V roce 2021 byl renovován.[2]
Maják také vysílá červené sektorové světlo, které označuje Plateau des Fillettes, jednu z ponořených skal v Brestské úžině. Pro odvrácení nebezpečí najetí na tuto skálu používají někteří námořníci mnemotechnickou pomůcku Le Minou rougit quand il couvre les Fillettes, tj. Minou se červená, když zakrývá děvčátka; místní název Plateau des Fillettes doslova znamená Plošina děvčátek.
Vedle majáku se nachází bývalá semaforová a radarová věž francouzského námořnictva; v roce 1984 bylo zařízení přemístěno na Pointe du Portzic.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stavbu majáku řídil inženýr Louis Plantier.[5] Maják je válcová zděná neomítnutá věž vysoká osm metrů postavená ze žuly. Na jižní straně přiléhá k jednopatrovému strážnímu domku, který je postaveném na kruhovém půdorysu z režného kamenného zdiva s přístřeškem. Věž majáku je ukončena ochozem a červenou lucernou. Zdivo je kombinací lomového kamene z Kersantonu a růžové žuly z Aber Ildutu.[6] Maják stojí v nadmořské výšce 26 metrů a zdroj světla je ve výšce 34 metrů nad mořem. Poprvé byl rozsvícen v 1. ledna 1848.[1] Používá Fresnelovu čočku třetího řádu.[2] Původně byl jako zdroj světla vyžíván kahan na rostlinný olej, který byl v roce 1905 nahrazen hořákem na olejové výpary, což byl silnější zdroj světla, a bylo zavedeno sektorové bílé a červené světlo. V roce 1938 byl instalován elektrický světelný zdroj o výkonu 650 W vybavený 360° horizontální optikou Henry-Lepaute s ohniskovou vzdáleností 0,50 m ve 4/5 broušeného skla. Na straně k moři (jihozápadní strana) byla věž v roce 1963 natřena na bílo, zbytek je bez nátěru, a lucerna byla natřena na červeno.[1] V roce 1989 byl maják automatizován a je dálkově řízen z Brestu.[1][2] V současné době (2022) je na majáku instalována Fresnelova čočka 3. řádu s LED světelným zdrojem o výkonu 180 W.[6]
Data[editovat | editovat zdroj]
- Charakteristika: Fl (2) W R 6s (bílé a červené směrové světlo se dvěma záblesky každých 6 sekund).
- Optika: Fresnelova čočka.
- Zdroj světla: LED svítidlo 180 W.
- Dosvit: 19 nm v bílé barvě a 15 nm v červené barvě.[6]
- Přední náběžník: v linii s majákem Portzic s dosvitem 23 nm.
Označení[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
.jpeg)
_(14863716011).jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phare du Petit Minou na francouzské Wikipedii a Petit Minou Lighthouse na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Phare du Petit Minou (Etablissement de signalisation maritime n°652/000). www.pop.culture.gouv.fr [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Lighthouses of France: Western Finistère. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Le phare du Petit Minou. phares.du.monde.free.fr [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ KUPSA, Michal. Phare du Petit Minou. www.michalkupsa.cz [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Phare du Petit Minou — Wiki-Brest. www.wiki-brest.net [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c OUEST, Direction Interrégionale de la Mer Nord Atlantique Manche. Phare du Petit Minou. Direction Interrégionale de la Mer Nord Atlantique Manche Ouest [online]. 2018-10-29 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Pointe du Petit-Minou Light - ARLHS FRA-032. wlol.arlhs.com [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Maritime Safety Information. msi.nga.mil [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FICHOU, Jean-Christophe; LEHÉNAFF, Noël; MÉVEL, Xavier. Phares: histoire du balisage et de l'éclairage des côtes de France. Douarnenez: Le Chasse-Marée, ArMen, 2003. 451 s. ISBN 978-2-903708-92-4.
- Au service des phares : la signalisation maritime en France XIXe-XXe siècles. Redakce Vincent Guigueno. Rennes: Presses universitaires de Rennes, 2001. 257 s. ISBN 2-86847-523-X.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu maják Petit Minou na Wikimedia Commons - Seznam majáků kulturního dědictví Francie
