Lolita (film, 1997)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lolita
Původní název Lolita
Země Spojené státy americké
Jazyk angličtina
Délka 137 minut
Žánr drama / neo-noir
Námět Vladimir Nabokov – Lolita
Scénář Stephen Schiff
Režie Adrian Lyne
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jeremy Irons
Melanie Griffithová
Dominique Swainová
Frank Langella
Produkce Mario Kassar
Joel B. Michaels
Hudba Ennio Morricone
Kamera Howard Atherton
Střih David Brenner
Výroba a distribuce
Premiéra 25. září 1997
Studio Pathé
Distribuce Pathé (Francie)
The Samuel Goldwyn Company
Rozpočet 62 000 000 dolarů[1]
Tržby 1 147 784 dolarů (USA)[2]

Lolita (anglicky Lolita) je francouzsko-americké filmové drama z roku 1997 režírované Adrianem Lynem. Představuje druhou adaptaci Nabokovova stejnojmenného románu, napsaného v roce 1955. Hlavní postavy ztvárnili Jeremy Irons jako francouzský pedagog Humbert Humbert a Dominique Swainová jako Dolores „Lolita“ Hazeová. Ve vedlejších rolích se představili Melanie Griffithová, která hrála Charlottu Hazeovou a Frank Langella jako dramatik Clare Quilty. Hudbu zkomponoval italský skladatel Ennio Morricone.

V důsledku ústředního motivu hlavního hrdiny Humberta, kterým je hebefilie, bylo obtížné ve Spojených státech nalézt distributora.[3] Evropská premiéra se uskutečnila dříve než americká a přinesla kontroverzní odezvu. Ve Spojených státech film odvysílala kabelová televizní stanice Showtime a následně distribuci zajistila společnost The Samuel Goldwyn Company.[4] Na americkém kontinentu snímek přinesl smíšenou kritiku a po uvedení v kinech vyšel také na nosičích VHS a DVD, které byly vyprodány.

První filmovou adaptaci románu Lolita v  roce 1962 natočil režisér Stanley Kubrick pod stejným názvem Lolita.

Děj[editovat | editovat zdroj]

V létě 1947 přijíždí do Spojených států francouzský literární vědec Humbert Humbert (Jeremy Irons), který má v plánu napsat učebnici francouzštiny a nastoupit na pozici učitele v New Hampshire. Aby mohl pokračovat na své knize, tak si pronajímá pokoj v domě vdovy Charlotty Hazeové (Melanie Griffithová). Dům si vybírá také díky její adolescentní dceři Dolores (Dominique Swainová), která s ním začíná flirtovat. Od dětství jej chorobně přitahují mladé dívky, které si pro sebe nazval jako „nymfičky“. Uvědomuje si, že je to částečně způsobeno raným sexuálním zážitkem s dívkou Annabel, do níž se během léta 1921 v canneském rodinném hotelu zamiloval. Dívka však zemřela o čtyři měsíce později na tyfus, aniž by jejich láska došla naplnění. Oběma bylo tehdy čtrnáct let.

Aby zůstal v přítomnosti mladé americké dívky přezdívané „Lo“, rozhoduje se oženit s její matkou, která se do něj zamilovala. Ke zlomu dochází, když Charlotte vypáčí zásuvku Humbertova stolu a přečte si jeho tajný deník, v němž ji častuje urážkami a vyznává se z lásky k malé Dolores. Rozrušená manželka slibuje, že dceru už nikdy neuvidí a odchází přes ulici odeslat právě dopsané dopisy. Na silnici ji však sráží projíždějící auto a na místě podlehá smrtelným zraněním.

Tak se učiteli francouzštiny naskýtá možnost utužit vztah s nymfičkou, kterou odjíždí vyzvednout na dívčí letní tábor. Začíná ji oslovovat „lolita“. Nejdříve nevlastní dceři nalhává, že je matka pouze zraněná. Po první noci ji v hotelovém pokoji pohlavně zneužívá, když mu lolita ukazuje „hru pro dospělé“ naučenou na táboře. Následně křižují státy Unie a noci tráví po motelech. Sexuální vztah provází epizodické krize. Emocionálně nezralá Lo se stále více nudí svým nevlastním otcem a milencem v jedné osobě. Narůstá v ní touha po nezávislosti. Humbert, který ji za pohlavní styk poskytuje drobnou platbu, se rozhoduje přijmout učitelské místo na univerzitě v Beardsley, kam společně zamíří. Poté, co zde prožijou část školního roku, neshody vyvrcholí pokusem o dívčin útěk. Humbert nalézá lolitu v restauraci a po usmíření se rozhodují pokračovat v putování do jiného města.

Učitel získává na cestě neochvějnou jistotu, že jsou sledováni. Pronásledovatelem, jehož identitu nezná, je starší dramatik Clare Quilty (Frank Langella), s nímž v létě vedl noční rozhovor v hotelu, a který je také přitahován mladými dívkami. Jednoho dne Lolita onemocní a stráví několik dnů v nemocnici na pozorování. Když ji Humbert přijede vyzvednout, dozvídá se, že ji odvezl strýc. Zmatený učitel nejdříve zuří, po spatření policisty za oknem nemocnice se uklidňuje a odchází. Následuje dlouhé a bezvýsledné pátrání. Stopa vychladla.

O tři roky později Humbert obdrží dopis od téměř osmnáctileté lolity, která po něm požaduje finanční výpomoc. V listu se svěřuje, že je na mizině a s mladým manželem čeká dítě. Učitel ji navštěvuje v chudém obydlí a marně ji přemlouvá, aby s ním odjela. Stále nevlastní dceru miluje. Po odmítnutí předává nastávající matce čtyři tisíce dolarů a odjíždí zavraždit Quiltyho. Lo mu vypověděla celý příběh, jak s dramatikem utekla do Pavor Manoru v Parkingtonu, kde ji neúspěšně nutil točit porno s dalšími dívkami a za přispění jeho služebné Vivian. Přesto dodá, že Quilty představoval jediného muže, kterého v životě milovala.

Učitel Quiltyho zastřelí v jeho domě. Humbert je dopaden a během uvěznění v listopadu 1950 umírá na infarkt myokardu. Stejný osud potkává také Dolores, která na Štědrý večer téhož roku nepřežije porod.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Výdělek[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k obtížnému zajištění distributora měl film pouze omezené promítání v kinech, což také znemožnilo získat nominace jednotlivých cen.[3] První víkend dosáhly zisky nízké částky 19 492 dolarů. Celkový výdělek ve Spojených státech činil 1 147 784 dolarů[2]. Ve srovnání s náklady 62 000 000 dolarů se tak snímek zařadil mezi největší kasovní propadáky v historii a podle stejného kritéria byl v té době hodnocen jako nejnákladnější televizní film vůbec.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lolita (1997 film) na anglické Wikipedii.

  1. Lolita (1998) [online]. Box Office Mojo, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Movie Lolita – Box Office Data [online]. The Numbers, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b James, Caryn."'Lolita': Revisiting a Dangerous Obsession", The New York Times, 1998-07-31. Ověřeno k 2010-03-28. 
  4. Black, Joel(2002). The Reality Effect: Film culture and the graphic imperative. New York:Routledge, 262. ISBN 0-415-93721-3. 
  5. IMDb Lolita (1997) Trivia [online]. IMDb, [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]