Lars von Trier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lars von Trier na MFF v Cannes

Lars von Trier (narozen 30. dubna 1956 v Kodani jako Lars Trier) je dánský filmový režisér a představitel hnutí Dogme 95, prosazujícího minimalismus ve filmu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lars Trier se narodil v Kodani, Ulfu a Inger Trierovým. Jeho rodiče se považovali jak za komunisty, tak za naturisty[1] a mladý Lars se v dětství zúčastnil několika nudistických táborů. Jeho rodiče se domnívali, že trestat děti je beznadějně zpátečnické. Trier říká, že byl vychován v ateistické rodině a přesto, že jeho nevlastní otec byl Žid, nebyl nábožensky založený (identitu svého biologického otce odhalil až v roce 1995). V domě jeho rodičů nebylo příliš místa pro "city, víru nebo potěšení". Oba rodiče také odmítali vytvářet jakákoliv pravidla pro své děti, což mělo vliv na Trierovu osobnost a vývoj.[2] Mladý Lars našel v kinematografii cestu k vnějšímu světu a mohl se tak dozvědět o věcech, o kterých by mu rodiče nikdy neřekli. Své vlastní filmy začal vytvářet v 11 letech, když dostal osmimilimetrovou kameru. Celou střední školu byl zapojen do světa nezávislé kinematografie.[3]

V roce 1979 byl přijat na dánskou Národní filmovou školu.[4] Během svých studií vytvořil filmy Nocturne (1980) a Befrielsesbilleder (Image of Liberation, 1982), z nichž oba získaly cenu za nejlepší film na filmovém festivalu v Mnichově, spolu se snímkem Den sidste detalje (The Last Detail, 1981). Jeho vrstevníci z filmové školy mu dali přezdívku "Von Trier". Tato přezdívka je vlastně vtip. "Von" naznačuje urozenost, kdežto "Lars" a "Trier" jsou v Dánsku celkem běžná jména podobně jako "Josef" a "Novák" v Česku. Lars si údajně přezdívku ponechal na počest Ericha von Stroheima a Josefa von Sternberga, kteří své "von" začali používat také až během svého života. Filmovou školu Lars ukončil v roce 1983.

Evropská trilogie[editovat | editovat zdroj]

Po škole začal pracovat na trilogii o zániku Evropy, kterou zahájil intelektuálním dramatem o sériových vraždách, Prvek zločinu (Forbrydelsens element 1984). Tento film, který byl oceněn na filmovém festivalu v Cannes (získal cenu za techniku), byl extrémně stylizovaný a znamenal radikální odchýlení od běžné dánské kinematografie.

Dalším filmem z trilogie je Epidemic (1987), který byl také promítán v Cannes. Film je zčásti ponurá sci-fi pohádka o budoucí epidemii moru a zčásti kronika dvou filmových tvůrců (hraných Larsem von Trierem a scenáristou Nielsem Vorselem), kteří tento film připravují. Obě dějové linie se nakonec střetnou.

Svou trilogii zakončil v roce 1991 snímkem Evropa (známým v USA jako Zentropa), který ještě tentýž rok vyhrál Prix du Jury na filmovém festivalu v Cannes[5] a sbíral ceny i na jiných velkých festivalech.

Evropa a Království[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 založil spolu s producentem Peterem Aalbækem Jensenem filmovou společnost Zentropa Entertainment, nazvanou podle jejich tehdy nejnovějšího filmu[4]. Tuto společnost založili, aby získali finanční nezávislost a absolutní kontrolu nad kreativní činností. Produkční firma se nepodílela jen na vzniku Larsových filmů, ale také mnoha jiných snímků od různých autorů, včetně televizních seriálů. Je to také jediné tradiční filmové studio na světě, které produkovalo hardcore porno snímky: Constance (1998), Pink Prison (1999), HotMen CoolBoyz (2000) and All About Anna (2005).

Aby získal peníze pro svou nově vzniklou společnost[6], vytvořil Trier Království (Riget, 1994) a Království II. (Riget II, 1997), dva krátké seriály natáčené v dánské státní nemocnici. Název "Riget" vznikl z dánského hovorového označení této nemocnice "Righospitalet" (doslova Královská nemocnice). Natáčení třetího pokračování toho seriálu se neuskutečnilo kvůli smrti Ernst-Huga Järegårda, který ztvárnil jednu z hlavních postav – Helmera.

Dogme 95[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 odhalila Trierova matka na smrtelné posteli své tajemství. Trier se dozvěděl, že jeho pravý otec je matčin bývalý zaměstnavatel, Fritz Michael Hartmann, který pocházel z dlouhé řady římsko-katolických hudebníků a po kterém Trier zdědil své "umělecké geny". Jeho otec se s ním však, po čtyřech trapných schůzkách, přestal dále stýkat[7]. Tato odhalení vedla von Triera ke snaze "přerušit" všechna spojení s jeho nevlastním otcem. Konvertoval ke katolicismu a ve svém filmařském stylu začal klást více důrazu na "věrnost".[3]

V roce 1995 Lars von Trier a Thomas Vinterberg představili svůj manifest za nové filmové hnutí, které nazvali Dogme 95. Ještě pak ale chvíli trvalo, než se objevil první film, natočený ve stylu tohoto manifestu. V této době se mnozí domnívali, že Dogme 95 je jen radikální myšlenka bez budoucnosti.

Ve Von Trierově dalším filmu, Prolomit vlny (Breaking the waves, 1996), který vyhrál Grand Prix na festivalu v Cannes, si zahrála Emily Watsonová, navržená na cenu akademie za nejlepší ženský herecký výkon. Drsné obrazy a ruční snímkování tohoto filmu směřovalo k Dogme 95. Prolomit vlny byl první Trierův film z trilogie "Golden Heart", která obsahovala také filmy Idioti (1998) a Tanec v temnotách (2000).

Také v roce 1996 provedl von Trier v Kodani neobyčejný divadelní experiment zahrnující 53 herců, který nazval Psychomobile 1 – The World Clock. Dokument zaznamenávající tento projekt byl režírován Jasperem Jargilem a vyšel v roce 2000 pod názvem De Udstillede (The Exhibited).

Lars von Trier přispěl k hnutí Dogme 95 svým filmem Idioti (Idioterne 1998) a dokonce překonal svůj odpor k cestování, aby snímek osobně uvedl na filmovém festivalu v Cannes, kde byl tento film navržen na cenu Palme d'Or.

Lars von Trier byl nejen zakladatelem konceptu Dogme 95, který vedl k mezinárodnímu zájmu o dánskou kinematografii jako celek, ale také inspirujícím filmařem.

Fóbie[editovat | editovat zdroj]

Von Trier trpí mnoha fobiemi, včetně strachu z létání. Jak sám jednou řekl: "Prostě se bojím všeho kromě filmování." Strach z létání často omezuje jeho i jeho tým. Vlastně to znamená, že všechny jeho filmy musí být natáčeny v Dánsku nebo ve Švédsku, a to dokonce i ty, které se podle děje odehrávají ve Spojených státech nebo jiných cizích zemích. Mnoho Trierových filmů bylo v průběhu jeho kariéry uvedeno na filmovém festivalu v Cannes a on vždy trval na tom, aby z Dánska do Francie a zpět jel automobilem.

Lars von Trier také mnohokrát prohlásil, že trpí občasnými depresemi, které mu znemožňují pracovat a udržovat sociální vztahy.

Technika filmování[editovat | editovat zdroj]

Lars von Trier říká, že „film by měl být jako kamínek v botě“. Podle Trirea, aby filmaři vytvořili originální umělecké dílo, musí se stylově odlišit od ostatních filmů. Toho mohou dosáhnout pomocí určitých omezení nebo překážek v průběhu natáčení filmu. Nejslavnější z těchto omezení, které si filmaři kladou, je filmový „slib čistoty“ podle hnutí Dogme 95 (se kterým je von Trier spojen ačkoliv jenom jeden jeho film, Idioti, byl podle něj natočen). Ve filmu Tanec v temnotách byly použity výrazně rozdílné palety barev a techniky snímkování k dosažení zdání „opravdového světa“. A celý film Dogville byl natočen na holém pódiu bez kulis jen s na zemi namalovanými půdorysy budov fiktivního města.

Von Trier často točí sám digitální kamerou a rád nepřetržitě natáčí herce v roli bez přestávek mezi záběry. Při natáčení filmu Dogville nechal herce hodiny hrát své role, ve stylu jedné herecké metody. Tato technika často vyvolává u herců velké napětí, jako například u Björk při natáčení Tance v temnotách. Lars von Trier často obsazuje stále stejnou skupinu herců – mezi jeho oblíbence patří: Jean-Marc Barr, Udo Kier a Stellan Skarsgård.

Trier je velmi ovlivněn prací Carla Theodora Dreyera a filmem The Night Porter. Byl také natolik nadšen krátkým filmem The Perfect Human režírovaným Jørgenem Lethem, že přesvědčil Letha, aby přepracoval svůj krátkometrážní film na celovečerní - Pět překážek (The Five Obstructions).

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. In "Trier on von Trier", by Stig Bjorkman, 2005
  2. See here. An article by Karen Durbin in the Good Weekend, titled "Every Dane has his Dogma," and dated 17 June 2000, states (p. 35): "Von Trier is a red-nappy baby. His mother was a Communist, his father a Social Democrat, and both worked in Denmark's social services ministry. They met during World War II in Sweden after fleeing the Nazi occupation of Denmark, 'my father because he was Jewish and my mother because she was in the Resistance.' They were also dedicated nudists (although less so than the relative von Trier describes who kept his apartment warm and 'was always completely naked, on principle'). His childhood included occasional holidays at nudist camps. 'It was very strange,' he says. 'Kind of charming'." In the book, Lars von Trier: Interviews (edited by Jan Lumholdt), von Trier makes numerous references to his "culturally radical" upbringing and its consequences, for instance the following (p. 109): "Religion was totally forbidden, and it has always interested me. At the same time I'm a neurotic person and my biggest problem in life is control or the lack of control. [...] As a child, you create all kinds of rituals to maintain control. I was very scared of the atom bomb, so every night when I went to bed I had to perform all these rituals to save the world. And from a psychological point of view, religion is a continuation of these childhood rituals, which are there to prevent everything from reverting back to chaos." And (on p. 116), von Trier explains the consequences of his unusual upbringing for his adult and professional life: "I think that these ideas about control and chaos stem from my upbringing, which was unbelievably lax. There were no rules whatsoever, which creates a lot of problems, like deciding when you should go to the dentist, because everything's up to you yourself. And in that case, you end up not getting things done and that creates a lot of anxiety. I also had to force myself to do my homework, because no one told me when I had to do it. When there's nobody to enforce discipline upon you, then you have to enforce it from within. That, in return, has made me incredibly disciplined at my work today—I work all the time. But at the same time it's a tremendous source of anxiety that everything is your decision. Of course this has given me great faith in my own creativity—almost like a christening gift."
  3. a b Starpulse.com Biography
  4. a b The Tomb: Lars von Trier Interview
  5. Festival de Cannes: Europa [online]. [cit. 2009-08-09]. (Festival-cannes.com.) Dostupné online.  
  6. Lars von Trier fan site biography
  7. Stranger than fiction Sydney Morning Herald, 2003-12-22

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]