Kounice (zámek, okres Kutná Hora)
| Kounice | |
|---|---|
_A._Zamek.jpg) Nádvorní strana zámku | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesanční |
| Výstavba | 2. polovina 16. století |
| Přestavba | 1674 |
| Stavebník | Jaroslav starší Lukavecký z Lukavce |
| Další majitelé | Trčkové z Lípy Valdštejnové |
| Poloha | |
| Adresa | Kounice čp. 9, Vlastějovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°43′2,3″ s. š., 15°10′12,68″ v. d. |
  Kounice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 17884/2-1212 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kounice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici u Vlastějovic východně od Zruče nad Sázavou v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji. Zámek byl založen ve druhé polovině šestnáctého století jako vrchnostenské sídlo malého panství Jaroslavem starším Lukaveckým z Lukavce. Po roce 1611 ztratil sídelní funkci, sloužil potřebám správy hospodářského dvora a koncem osmnáctého století byla zámecká budova upravena na byty. Spolu se sousední sýpkou je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ves Kounice bývala v patnáctém a šestnáctém století součástí různých panství. Před vznikem samostatného kounického statku patřila k Hněvkovicím v držení Bedřicha Lukaveckého z Lukavec. Po otcově smrti se jeho synové roku 1574 rozdělili o majetek, z nějž Kounice a další tři vesnice dostal Jaroslav starší Lukavecký z Lukavce. Za své sídlo si zvolil Kounice, kde založil malý renesanční zámek. První písemná zmínka o zámku pochází z roku 1611 a nachází se ve smlouvě, kterou Jan starší Lukavecký prodal Kounice s příslušenstvím Marii Magdaleně Trčkové z Lípy. Kounice poté byly až do konfiskace trčkovských panství příslušenstvím vlastějovického statku. Přestože tak kounický zámek ztratil sídelní funkci, byl i nadále udržován.[2]
V roce 1636 koupil Vlastějovice s Kounicemi Adrian z Enkenfurtu, ale už následujícího roku je přenechal Ladislavu Burianovi z Valdštejna. Ve druhé polovině sedmnáctého století zámek vlastnil Jan Marek Putz z Adlersthurnu, který pověřil stavitele Vavřince Brtnického, aby budovu přestavěl v barokním slohu pro potřeby správy přilehlého hospodářského dvora.[2]
Dvůr byl na konci osmnáctého století rozparcelován a zámek upraven na byty nových majitelů půdy. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zámek sloužil jako školní budova a ve druhé polovině dvacátého století jej využívalo Jednotné zemědělské družstvo Pertoltice.[2]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Areál dvora se zámkem stojí na jihozápadním okraji vesnice.[3] Z jeho budov jsou památkově chráněny jen zámek (čp. 9) s přilehlou přilehlou sýpkou.[4]
Jednopatrová zámecká budova má půdorys písmena L a mansardovou střechu. Starší a původem renesanční západní křídlo obsahovalo předsíň zaklenutou plackovou klenbou a černou kuchyni v patře (taktéž s plackovou klenbou). Severní trakt křídla je podsklepený. Severní křídlo bylo postaveno při pozdně barokní přestavbě. V přízemí obsahuje dvě místnosti, do nichž se vstupovalo z jižní arkádové chodby tvořené třemi stlačenými oblouky. Přízemní prostory severního křídla mají plackové klenby, zatímco pokoje v patře jsou plochostropé. V jedné z místností rozdělené mladší příčkou se dochovala barokní podlaha s prkny uspořádanými do osmiúhelníku. Na budově jsou patrné fragmenty barokních fasád, nárožní bosování a ploché šambrány oken. Do zdi severního průčelí je vložena pískovcová deska s nápisem „WYSTAWENO GEST OD MYSTA WAWRINCE BRTNICKEHO 1674“. Na budovu přímo navazuje podsklepená sýpka s průčelími v klasicistním stylu a se sedlovou střechou. Vstupuje se do ní pískovcovým neprofilovaným portálem z arkádové chodby.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-02-12]. Identifikátor záznamu 128553 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Kounice – zámek, s. 220–221.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Zámeček [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kounice na Wikimedia Commons
