Kopytní absces
Kopytní absces je nemoc koní. Při abscesu dochází po nahromadění hnisu v dutině zvířete; v případě kopyta se jedná o hnisavý zánět ve škáře. Nahromaděný hnis tlačí na citlivé vnitřní části kopyta a kůň potom může kulhat.
Příčiny a příznaky[editovat | editovat zdroj]
- vniknutím bakterií do kopytní škáry, může k tomu dojít dvěma způsoby[1]
- nášlapem = vniknutí cizího předmětu do kopyta (hřebík, ostrý kámen)
- průnikem infekce do kopytní škáry prasklinou nebo jinými otvory v kopytním pouzdře
- špatná úprava kopyta, která vede k nerovnováze či agresivní odstranění rohoviny během trimu.
Příznakem nemoci je, že:
- kůň náhle začne kulhat, nebo se odmítá postavit na nohu;
- projeví se zvýšená pulzace tepen v oblasti spěnkového kloubu;
- zvětší se náplň šlachové pochvy ohybačů prstu těsně nad spěnkovým kloubem.
Diagnostika a léčba[editovat | editovat zdroj]
Pokud je kůň okován, nejdříve je třeba odstranit podkovu a odříznout přerostlou rohovinu, poté veterinář či zkušený podkovář lokalizuje absces kopytními kleštěmi[2]. Tlakem na místo, kde se absces nachází vyvolá u koně více či méně bolestivou reakci. Dále pak určí, zda je absces dostatečně zralý, aby mohl být otevřen, vyřízne nad citlivým místem rohovinu a hnis nechá vytéci ven. Pokud absces není dostatečně zralý, urychlí jeho zrání pomocí zapařovacího obvazu, který se ponechává na kopytě 3 dny[2]. Podle situace také veterinář koni aplikuje antibiotikum či sérum proti tetanu.
Jestliže se ložisko hnisu úplně nevyprázdní, dojde k opětovanému nahromadění hnisu, pak musí zapařovací obvaz zůstat na kopytě déle. Kůň může být znova nakován až poté, co bude zapařovací obvaz sundán minimálně jeden den a kopyto bude mít dost času na vyschnutí. V případě, že se otvor po abscesu nachází v místě, které nekryje podkova, podkovář ho může zakrýt koženou, nebo kovovou podložkou, popřípadě dvěma kovovými pásy, které se umístí pod podkovu.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.dominika-svehlova.cz [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-11.
- ↑ a b c Ende, 2006, s. 41–43
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ENDE, Helmut; ISENBÜGEL, Ewald. Péče o zdraví koně. Praha: Nakladatelství Brázda, s. r. o., 2006. 280 s. ISBN 80-209-0340-2.