Kominforma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kominforma či Informbyro (oficiálně Informační byro komunistických a dělnických stran, rusky Информационное бюро коммунистических и рабочих партий, Informacionnoje bjuro kommunističjeskich i rabočich partij) byla Moskvou řízená mezinárodní organizace komunistických stran. Založena koncem září 1947 na konferenci v polském městě Szklarska Poręba navazovala na činnost během války zrušené Kominterny. Vedle Komunistické strany Sovětského svazu dále sdružovala komunistické strany Bulharska, Československa, Francie, Maďarska, Itálie, Rumunska a Polskou sjednocenou dělnickou stranu. Až do vyloučení v roce 1948 byly členy také komunistické strany Jugoslávie a Svobodného území Terstu. Oficiálně mělo jít o koordinační instituci mezinárodního charakteru, ve skutečnosti však byla Kominforma sovětským vedením používána jako nástroj přísné centralizace a kontroly vznikajícího Východního bloku.[1]

Během roku 1948 se zhoršily vzájemné vztahy Jugoslávie a Sovětského svazu. Ty byly především té povahy, že se bělehradští komunisté obávali ztráty moci; situace, ve které by Sověti využili jugoslávských přírodních a ekonomických zdrojů k vlastnímu obohacení. Na základě toho byla proto přerušena z jugoslávské strany vzájemná hospodářská spolupráce, což vedlo k tomu, že Kominforma ostře napadla KSJ. Bylo zasláno celkem několik depeší, ve kterých se stupňoval tlak na jeho vedení. Zprvu ostrou kritiku vystřídal slovník označující celé politbyro KSJ za „špiony západu“. V tomto okamžiku tak měla Jugoslávie špatné vztahy nejen se Sověty, ale také i se západními zeměmi (kvůli územním sporům okolo Svobodného území Terst).

Zprvu měla Kominforma sídlit dle Stalinova výslovného pokynu v Bělehradě, ale poté, co byla Jugoslávie vyloučena, bylo její sídlo přesunuto do Bukurešti. Organizace vydávala také svůj vlastní deník s názvem Pro věčný mír a lidovou demokracii.

V roce 1953 zemřel Stalin a novým sovětským vůdcem se stal Chruščov. Ten usiloval o sbližování s Jugoslávií a navíc připouštěl, že budovat socialismus nelze jen bezduchým kopírováním sovětské šablony. To smysl Kominformy oslabovalo, proto byla 17. dubna 1956 rozpuštěna.[1]

Reference

  1. a b Dějiny evropské civilizace II.. Praha: Paseka, 2002. 328 s. ISBN 80-7185-473-5. S. 249.